Maisie potlačila nutkání se Cassimu vysmát, ale alespoň se na něj zašklebila. Sama se ale divila tomu, že se Heatcliff bavil s Abrahamsovou, protože se o ní nikdy nezmiňoval, to by totiž určitě postřehla. "A mělo by snad?" samozřejmě, že se něco dělo, ale Maisie odmítala přiznat, že se jí dotklo to, jak jí okázale ignoroval i když tancovala jen kousek od něj. Teda jasně, tancovala sice s někým, ale to on přeci taky. "Jen jsem.. hm, ráda, že tě vidím? Asi," Maisie měla opravdu velký problém přiznat, že někoho ráda vidí či že má někoho ráda, nebo že se jí po někomu stýskalo. Nebylo tedy divu, že se cítila nervózně, což se prostě nikdy v životě necítila.
"Kdo tě dotáhl na Pomádu? Neříkej mi, že jsi na to šel dobrovolně," Maisie se pobaveně zašklebila. "A vůbec, už víš, jak jsi dopadl s NKÚ?" tohle byla důležitá otázka, navíc jí opravdu zajímalo jak dobře ve zkouškách uspěl nebo naopak, jestli pohořel. Snažila se však, aby nezněla tak zvědavě, což se jí stejně nepodařilo, a tak se alespoň ušklíbla.

_________________

Darrel si pobaveně odfrkl, protože rozhodně nehodlal prozrazovat, zda mluví z vlastní zkušenosti.
Pak už se zatvářil maximálně zvědavě, když Jane promluvila k dalšímu tématu a snad se ani nemusela ptát, zda chce vědět konkrétní osoby, protože Darrelovi se ty otazníky skoro odrážely v očích. "Já jsem jí nic nevykládal! Teda... jenom něco, a jo, jasně, že to nikomu neřeknu," zatímco tancovali, přislíbil smrtelně vážně a nemohl schovat tu zvědavost, která se mu odrážela v hlase. Ihned procházel spolužáky a přemýšlel nad tím, kdo by tam mohl být Janin typ. Ezra? Casper? Arsen?
"Ten?" vytřeštil potom oči, protože očividně nebyl od Arsena příliš daleko a pobaveně se zachechtal. Při zmínce o Sethovi měl sto chutí zamumlat něco, co na něm vidíš... ale pak se Jane dostala ke třetí osobě a Darrel na pár vteřin nefalšovaně oněměl. Už se nadechoval, že se tomu začne smát a označí to za dobrý vtípek, ale Jane reakce veškeré vtipkování a nereálnost tohohle prohlášení vyvracela, takže mu došlo, že mluví pravděpodobně pravdu. A protože byl věru dost opilej, zlehka mávl rukou. "No, až se rozejdu s Donnou, tak si na tebe vzpomenu," zachechtal se přiblble a dost necitelně na to vyznání, jakého se mu zatím snad v životě nedostalo, rozhodně ne od tak milého a laskavého člověka, a dál to neřešil, protože tomu nepřisuzoval příliš velkou váhu. Možná, až si na to vzpomene za střízliva zítra, zděšením, co se to dozvěděl a co na to řekl, se mu postaví chlupy i na zátylku.
"Jako vážně?" reagoval na své žluté oči a užasle se pokoušel prohlédnout se v odrazu skla vypitého pití. "Ani jsem nikdy neuvažoval, že bych mohl být zvěromág. Teda... člověk na to asi musí mít nějaký vlohy, ale dá se to i naučit, ne?" vyzvídal od Jane, ale ve skutečnosti ho to ani moc nelákalo, protože překvapivě byl rád člověkem, i když se občas choval jako nevychovaná opice.
Obratně Jane chytl, skoro na poslední chvíli, když se k němu zpět otočila a ztratila rovnováhu. Její vůně ho nečekaně praštila do nosu. "Já jo, ty?" zjišťoval.
"Ne, bohužel neexistuje, ale bylo by to fakt výhodný a užitečný, viď? Už jsem přemýšlel, jestli by to nešlo nějak udělat, jen si to představ, poslal bys nějakou sovu, že v tolik a tolik chceš vyzvednout, přiletěla by babča s neviditelným pláštěm - jako takovým tím ne moc kvalitním, ale to stačí, nasedl bys a ona by tě hodila domů. A navíc, bylo by super, že když je to Ježitaxi, mohli by se zaměstnávat starší ženy, co už je třeba nikam nechtějí vzít, protože jsou moc starý. No chápeš ne? Jediný problém by byl, jestli by na stará kolena zvládli takhle poletovat, ale určitě jo," rozváděl svou teorii až moc reálně, jako kdyby to opravu měl v plánu uskutečnit a pobaveně se nad tím usmál.
"Já vím, jednou jsem se přemisťoval s Osbornovýma a málem jsem panu Osbornovi pozvracel boty," zakřenil se nad tou vzpomínkou. Pravděpodobně ještě chvíli v Duze pobyli, zatančili si, dali si něco k pití a když byl čas, společně se přemístili k sídlu, kde Darrel bydlel.

>>

_________________

Leslie se pobaveně zašklebila a jen tak tak se udržela, aby Heatha neplácla káravě packou po hrudi. „Brzdi, frajere, já nejsem žádná chůva,“ varovala ho káravě, ale pak na něj vyplázla jazyk a v očích se jí roztančily jiskřičky, takže se rozhodně nezlobila. Jen nechtěla, aby si Heatcliff myslel, že je nějaká domácí puťka, co kolem něj bude skákat. Dobře, byla z něj odvařená, ale to neznamenalo, že ze sebe udělá služku.
„Pivo je taky fajn, na žízeň dobrý. To si pak možná dám já,“ zamumlala zamyšleně. Jo, Leslie byla přesně ten typ holky (chlapa?), co si radši sedne k fotbalu s pivem, než aby běhala po obchodech a nakupovala nové hadříky, to prostě nebyl její styl. A možná právě proto odjakživa vycházela lépe právě s kluky, než s děvčaty. „Když si pak dáme drink, zkusím s tebou to karaoke,“ přislíbila, ačkoliv tušila, že toho pak bude litovat, neboť zpívat opravdu moc dobře neuměla. Ale tady, v tom všeobecném halasu, se to třeba ztratí. Svede se to na nekvalitní mikrofon a ještě méně kvalitní reproduktory, tak.
Jakmile se Leslie posadila ke stolu, spokojeně vydechla a natáhla před sebe nohy, aby jim dopřála trochu odpočinku a pohodlí. Zrovna upíjela ze sklenice džusu, když Heath zmínil Cassidyho a narušené plány, takže se málem zadusila. Odkašlala si a zakroutila hlavou. „Ne, nenarušil,“ ujistila ho hned a upřela na něj pohled. „Já sem přišla sama a Casse jsem tu potkala, takže jsme žádný plány fakt neměli.“ Navíc, Cass byl přece kamarád. Jediný plán, který mohli mít, bylo kravnutí na parketu, zkoušení karaoke a pití drinků. To byla Leslie kvůli Heathovi ochotná oželet. „Ty jsi sem přišel sám?“ zeptala se na oplátku, protože jí to opravdu zajímalo. Co když tu měl nějakou slečnu, která jí za chvíli přijde vyškrábat oči?
Hovor naštěstí neustal a nenastala tedy trapná chvilka ticha, za což byla Leslie fakt vděčná. I když zrovna téma proč přestala hrát famfrpál neprobírala úplně nejraději. Ušklíbla se a pokrčila rameny. „Kvůli Ginger,“ přiznala bez obalu. „Ty to nevíš? Vždyť to věděli snad všichni, že jsem z týmu odešla kvůli ní. Prostě jí nedokážu snést a její styl kapitánování mi byl silně proti srsti,“ prohlásila, nepřestávajíc se šklebit. „Ale na famfrpál jsem nezanevřela, to ne. Trénuju ve volným čase a doma, byla jsem na závodech... a po škole se chci famfrpálu věnovat.“ V tomhle měla Leslie naprosto jasno. Navíc už měla i ty kontakty, které potřebovala k tomu, aby se do nějakého týmu mohla zkusit protlačit, i kdyby se mělo zpočátku jednat jen o pralesní ligu. „Nepotřebuju Ginger a školní famfrpál, abych to někam dotáhla,“ dodala sebejistě. Snad to neznělo nafoukaně, protože to rozhodně nebylo účelem - spíš chtěla naznačit, že odchodem z týmu neodešla zároveň z famfrpálové scény, a že si je jistá, že i bez hraní ve škole to může někam dotáhnout. Leslie na to měla.
„A co ty a famfrpál?“ zeptala se zvědavě, protože popravdě netušila, jestli Heath někomu fandí, jestli mu famfrpál jde, a tak dále. A zajímalo jí to. Když pak ale prohlásil, že jí to sluší, když se usmívá, Leslie na něj zůstala zkoprněle zírat, neboť jí tím prohlášením dokonale vypálil pojistky. Cítila, jak rudne, a během chvilky už byla červenější než zralé rajčátko nebo vařený humr. „Uhmmm, d-děkuju,“ vypravila ze sebe posléze, napůl mrtvá rozpaky, a neubránila se dalšímu úsměvu. Takhle jí nikdy nikdo nezalichotil a moc dobře se to poslouchalo.

_________________

Co se týkalo chuti modrého nápoje, zmohla se jen na přikývnutí - ty bubliny byly tak trapné, že se chvíli nedokázala soustředit na nic jiného. Zatvrzele mlčela a snažila se při tom nevypadat nepřátelsky, což se jí krásně dařilo - s rudými tvářemi nicméně vypadala velmi rozpačitě.
Nakonec ale přeci jen musela něco říct: "Mohli bychom zkusit ještě jeden...?" nadhodila nenápadně a pokusila se o úsměv, i když se upřímně obávala možných vedlejších účinků. Jako by nestačilo, že bude opitá, ještě ke všemu bude chrlit oheň a kdesi cosi.
"Sestřičky?" opakovala zvědavě s úsměvem na rtech, alespoň do chvíle, kdy se jí v mysli vynořila postarší vzpomínka na jiného mladíka s mladší sestrou. Z toho, co věděla, už byla Georgie v prvním ročníku, jinak ovšem o Adrianovi neměla nejmenších zpráv. Nepřítomně zavrtěla hlavou - asi to tak bylo dobře.
A teď zpět do přítomnosti, k Anthonymu, který na její tváři znovu vyvolal pobavený výraz. "Já jsem z toho vlastně byla úplně nadšená. A ty písničky! Myslím, že se to moc povedlo," podělila se o svůj názor a nestyděla se za něj o nic míň než Toník - přišlo jí nepatřičné takhle nahlas vyjadřovat vlastní postoj. Radši se na to napila.

_________________

Ne, rozhodně nečekal ani náhodou, že mu slečna McTreeová nějakým záhadným způsobem přečte myšlenky (nebo si všimne toho, jak pokukuje po nápojovém lístku) a navrhne to, co měl sám na mysli. Přikývl. "S radostí. Upřímně mě zajímá, co dělají ty ostatní," odkýval a podvědomě se naklonil ke svojí společnici blíže, když dodal ještě trochu tišším hlasem: "I když toho pomerančového či co bych se možná trochu bál - co kdyby po tom člověk chrlil plameny?" Zazubil se. Možná to bylo ohňostroji v žaludku, ale najednou si nějak neuvědomoval, že by měl pro jistotu zase rudnout kvůli té blízkosti.
Ono to mělo přijít později, kdy do sebe mimochodem po poznámce o Pomádě ukázkově vyklopil zbytek svého nápoje. Na ex. Ohňostrojování bylo náhle mnohem silnější a Toník cítil, jak mu je najednou příjemně teplo. Ne, neměl zrovna miliardu zkušení s pitím, nepočítáme-li jeho sedmnáctiny, kdy se na něj kamarádi domluvili a zpili ho do němoty. A od té doby vážně zas tak nepil no... a nebyl zvyklý. "Co se hudby týká, tak se rozhodně povedla, to ano," odkýval ohledně Pomády ještě, "ale jinak mi to přijde lehce... naivní." Tak. "Ne že by na tom samozřejmě bylo něco špatného, takovéhle věci jsou čas od času fakt fajn sledovat a... no, vlastně se mi to líbilo a tak, že jo, jenom..." Evidentně se krásně zamotal do svých slov. Rozpačitě se zazubil a chtěl se ještě napít svého praskavého zázraku... jenže prázdná sklínka mu připomněla skutečnost, že jaksi nemá čeho. "Umm.. takže druhé kolo? Já jdu do jedovatě zelený limetky, co vy?" Nadhodil s dalším úsměvem.

_________________

"Nevím, proto se ptám," opáčil jsem, protože jsme si tu nutnost přímé odpovědi přehazovali jako zapálený dynamit, a já jsem vážně nechtěl být ten, u koho to bouchne. To naštěstí vyřešila sama Maisie, která po chvíli sama od sebe a vlastně dobrovolně vyletěla do vzduchu i s pomyslným TNT, když oznámila, že mě ráda vidí. Chvíli jsem zůstal nechápavě koukat, a pak zvednul koutek pusy do váhavého úsměvu. "Já tebe taky. Asi." A vážně jsem si nebyl jistý, jestli lžu, nebo říkám pravdu. S Maisie byl život složitý.
"Hele, nikomu to neříkej, ale já nemám pomalu ani tušení, co to ta Pomáda je. Slyším párty a jdu, to je jedinej důvod, proč jsem tady," rozpovídal jsem se nakonec ve smířlivém kroku, protože zatím jsme se na sebe jenom frněli jako psychicky labilní jedinci bez pořádného důvodu. "A NKÚčka dopadla líp, než jsem čekal. Jakože, o hodně moc líp." Bylo mi skoro až trapné přiznávat, že jsem ze čtyř předmětů prošel s Včkem a ten pátý byly lektvary. Na druhou stranu, měl jsem pocit, že během posledního týdne příprav vypustím duši, takže to asi bylo i zasloužené.
Nakonec jsem dočista kapituloval na snahu se Maisie odměřeně vyhýbat - ono to moc dobře nešlo, když byla tady a šklebila se a jednoduše se chovala, no, jako Maisie - a usmál se. "Co ty, neumíráš náhodou v tom vašem šlehačkovém dortu lomeno sídle nudou?"

_________________

Heatcliff se pobaveně na Leslie zašklebil. "Ale byla by jsi určitě skvělá chůva," broukl a laškovně na ní zamrkal. Všechno však myslel v tom dobrém, o Leslie si rozhodně nemyslel, že je nějaká puťka, která má za úkol všechny jen obskakovat a starat se o ně.
Heath by lhal, kdyby řekl, že ho Leslie nepřekvapila. Překvapila a hodně, protože většina holek co znal (krom Maisie) pivo nerada a ve většině případech chtěly vždy víno. "Dám si s tebou," pokýval hlavou, protože dneska měl teprve piva dvě. Ne že by byl nějaký ožrala, ale když se bavil, tak prostě pil a on chodil na zábavy málokdy, takže to právo na další pivo určitě měl. "Opravdu? Jestli se ti nechce, tak tě fakt do toho nechci nutit.. můžeme to odložit klidně na jindy," byla pravda, že na to pódium chtěl opravdu vylézt a zazpívat si karaoke, vždyť to byla sranda, ale zase nechtěl do toho Leslie tahat násilím i když s tím souhlasila bez sebevětšího přemlouvání.
Heatcliff si oddechl, když mu Leslie sdělila, že sem přišla sama a tím pádem jí nenarušil plány. Alespoň něco pozitivního, protože kdyby to bylo přesně opačně, cítil by se špatně. "Jsem tady s přítelkyní, na chvíli si odskočila," Heath se tvářil děsně vážně zatímco sledoval Leslie jak se bue tvářit. "Kecám. Jsem tu sám," broukl nakonec s širokým úsměvem. Nakonec byl fakt děsně rád, že se mu Maisie neozvala.
Heath zakroutil hlavou - fakt neměl nejmenší ponětí o tom, proč Leslie odešla od famfrpálu a její odpověď ho krapet překvapila. "To jsem vážně nevěděl, no. Už víš do jakého týmu by jsi chtěla?" pozvedl tázavě obočí. "Já a famfrpál? Rád ho sleduju, ale nikdy jsem ho nehrál. Letos chci však zkusit štěstí a přihlásit se do týmu, mám doma Zameták na kterým čas od času trénuju," broukl s nakrčeným obočím. Věděl, že je u nich hodně talentovaných lidí, třeba ten prvák - vlastně už skoro druhák - Erkki toho byl důkazem, ale zkusit to chtěl už jen z principu, aby věděl o co celý ty roky přicházel. Jestli u toho však vydrží nevěděl a popravdě, dlouho vydržel jen u jediné věci a tím bylo čtení knih. "Mohli bychom si ve škole někdy společně zatrénovat," broukl pak s širokým úsměvem. Byl to nenápadný návrh jak spolu trávit víc času, protože Heathovi se zamlouvala Lesliina společnost.
Když Leslie začala rudnout, Heath zmateně vykulil oči než se pousmál a sklonil nervózně pohled k zemi. "Dojdu pro ty drinky, hned se vrátím," broukl následně, rychle vstal a zmizel v davu. Ne doslova, protože většinu lidí o hlavu, někdy i více, převyšoval, že. Po chvíli se však zas vrátil, s dvěma barevnými drinky s paraplíčky a dvěma pivy. "By mě docela zajímalo, kdo všechno si vybral pusu od barmana," ušklíbl se pobaveně zatímco pokládal drink s paraplíčkem a pivo před Leslie a to další před sebe.

_________________

Leslie se napřáhla a zlehka Heatha plácla po rameni, protože si to zasloužil. Už jen to, že přemýšlel nad tím, jaká by zrovna ona byla chůva, bylo na pár facek. Ale mlátit tu jeho hezkou tvářičku nechtěla.
„Super,“ zazubila se potěšeně, když Heatcliff přislíbil, že si pivo dá s ní - aspoň nebude pít sama, i když pivo považovala Leslie spíše za osvěžující limonádku, než alkohol. Co se karaoke týkalo, Les nehodlala brát svá slova zpět, a tak pokrčila rameny a pobaveně se uculila. „Říkám, že to zkusím, ale musím si předtím dát ještě drink,“ oznámila nekompromisně - prostě bez drinku na to pódium nevyleze, tak.
Když Heath později prohlásil, že přišel s přítelkyní, Leslie na okamžik ztuhly rysy a téměř ihned si začala nadávat do krav, že se nejdřív nezeptala, jestli tu Heath s někým je, případně jestli někoho má, než na něj začala dělat oči. Když pak ovšem havraspár prohlásil, že si dělal srandu, prostě se natáhla a zase ho plácla, tentokrát ovšem silněji. „Bídáku jeden!“ vyplázla na něj jazyk. A nesebrala odvahu k tomu, aby se zeptala, jestli je sám jenom tady a jinak má přítelkyni, nebo jestli je sám jakože úplně. Ono to určitě vyjde najevo samo.
Leslie upřímně docela překvapovalo, že Heath nevěděl, jak to s jejím odchodem z týmu bylo, ale pokud se o famfrpál moc nezajímal, ani se to k němu donést nemuselo, to je fakt. „Ne, to nevím,“ zakroutila hlavou na jeho otázku. „Nejsem si jistá, jestli si vůbec budu moct vybírat - prostě skočím po každý šanci, která se namane. Vím, na koho se obrátit, a budu doufat, že se za mě ta osoba někde přimluví,“ přiznala a pokrčila přitom rameny. „Fakt to chceš zkusit v týmu? To je super, Havraspár potřebuje posily. Možná se na tebe přijdu podívat,“ mrkla na Heatha s úsměvem od ucha k uchu. Musela uznat, že by se rozhodně bylo na co koukat, ehm. Když pak navrhl, že by si ve škole mohli společně zatrénovat, Leslie se na chvilku zamyslela, což jenom předstírala, samozřejmě, a pak přikývla. „Jasně, proč ne,“ usmála se a v očích jí přeskočilo pár jiskřiček.
„Jo, díky,“ zamumlala vděčně, když se Heath zvednul, že dojde pro drinky. Sice se trochu bála, že od ní uteče, protože byla přesvědčená, že je nudná společnice a navíc se pořád hloupě červenala, ale nakonec se ukázalo, že Heatcliff neprchá, snad - opravdu mířil k baru a ne k východu. Leslie od něj na chvíli odtrhla pohled, aby se rozhlédla kolem sebe a zkusila vypátrat, kde se nachází Cass, ale zrzka v tom davu prostě neviděla, a tak se očima vrátila zpátky k havraspárovi, kterého díky jeho výšce naštěstí nešlo přehlédnout. „Děkuju,“ usmála se vděčně. „No, někdo možná jo, on ten barman nevypadá špatně,“ přiznala pobaveně a přitáhla si k sobě nejprve pivo, protože měla pořád žízeň. A u drinků zase tolik nevadilo, když trochu zteplají.

_________________

Jestliže Anthonymu náhlá blízkost nebyla trapná, Berry si to vybrala i za něj. Okamžitě zrudla a snad jen díky tomu drinku si dokázala aspoň trochu užít, jak příjemný je to vlastně pocit. Stejně se jí ulevilo, když se mladík trochu odtáhl. Začínala si dokonale nevěřit, takže seriózně hrozila nějaká hloupost, která by mohla ohrozit i budoucí případná setkání. Mohla by si třeba krknout, což by se na její přitažlivosti jistě znatelně odrazilo.
September si ani nebyla jistá, jestli bylo téma oblíbeného filmu tak dobrý nápad - rozhodně bylo ale zábavné sledovat Tonnyho reakce. Aniž by byť jen vzdáleně tušila, že se vyjadřuje podobně roztomile, culila se na doktůrka jako měsíček na hnoji, naprosto spokojená s ním a jen lehce nespokojená se sebou. "Mně přijde, že by bylo hezké, kdyby to tak fungovalo i v reálu," pípla nejistě a loupla po něm očima, aby si ověřila jeho reakci. Ve skutečnosti sice měla pocit, že příběhově byla Pomáda jako ze života (přeci jen to byla romantická duše), ale to už by jí bylo opravdu trapné, a tak vybrala menší zlo. "Hmm. Tenhle oranžový je meruňka? Vypadá to dobře," vybrala si zdráhavě a ukázala prstem na příslušný obrázek. Svým způsobem se už nemohla dočkat, protože se po každém loku cítila lépe než před ním, na druhou stranu se ale vážně nechtěla příliš opít - tu pusu s Aaronem na záchodech vyháněla z hlavy jen těžko. I když, možná by podobný scénář nebyl tak hrozný...

_________________

Ach jo, slečna McTreeová byla čím dál tím roztomilejší, s tím svým červenáním a naivním přáním, aby taková pomáda byla reálná. "Kdoví, třeba pro některé lidi může být život takový," věnoval jí menší pousmání, "přála byste si takový život?" Tu otázku nadhodil nečekaně, překvapiv i see sama. Byla to zajímavá myšlenka. I když tomu upřímně nějak moc sám nevěřil. Nebo spíš, nikdy nad tím nepřemýšlel. A i kdyby, tak k čemu by bylo mít ze života slaďák? I když... s některými konkrétními lidmi, třeba se zde sedící tmavovláskou, by to zřejmě nemuselo být vůbec špatné, a ani složité, poněvadž sama byla jako to nejsladší medové cukroví, které kdy ochutnal. To je podivný, tohleto, přiznal sám sobě a na krátký okamžik se na jeho tváři objevil zamyšlený výraz. Naštěstí se ale dalo docela slušně předpokládat, že ten záblesk bude v případě vidění přisuzován spíš rozhodování o dalším nápojivu a ne myšlenkám, které se Tonnymu draly do hlavy, ať chtěl nebo ne. "Možná? Není nic jednoduššího než zkusit," pousmál se a jakmile si September zvolila, objednal pro sebe onu jedovatě zelenou, jarovitě působící limetku a pro Berry cokoliv, co si poručila. "Na co si připijeme?" nadhodil, jakmile drinky dorazily. V tom jeho se odehrávalo něco, co působilo jako menší vlnobití, a Tonny na to chvíli nevěřícně zíral, než nakonec promluvil. "Hm.. co třeba... teda ona to asi má nabízet ženská, ale víte co, přijde mi blbý, že tu tak sedíme, a já vám mám vykat... no, takže co kdybychom si potykali? A pak bychom to mohli rovnou potvrdit přípitkem?" Navrhl a věnoval své společnici široký úsměv. Už zase. Nějak moc se dneska zubil.

_________________