Donna není zrovna romantický typ. Aha, to vážně vysvětlovalo čelisti, nicméně jediné co o tom Jane věděla bylo, že tam jde o žraloka a o hodně vyděšené lidi. Takže jen zavrtěla hlavou. „Zatím ne. Ale lidi na to dost chodí, takže jsem si říkala, že bych možná…“ Nedokončila větu, místo toho se ho rovnou zeptala. „Bylo to dobrý?“ Písničky z Pomády znal, takže o to nešlo, to bylo naopak super a vlastně ono aby ne, když to pořád hráli v rádiu. Jenže pak se Jane sekla a to i přes ten fakt, že to sama navrhla, prostě šlo snad asi jen o to, že přestože byla Jane praštěná a rozhodně nepatřila mezi suchary, tak to ještě neznamenalo, že se na pódium postaví jen tak. Jakkoli nepochopitelné to bylo, teď prostě…
„Darr-“ Zmizel. Jane se rychle naklonila, aby ho snad ještě zahlédla, protože to jak rychle utekl znamenalo, že… Co to vlastně mělo znamenat?? Gratuluji Jane. Vyděsila si ho. Utekl. Definitivně. Blesklo jí hlavou, protože jak jinak si ten jeho náhlý úprk vysvětlit? A pak se Darrel vrátil. Nevyděsila ho, ne tady šlo o… alkohol. Věnovala mu tázavý, poměrně dost tázavý pohled, ale nic neřekla. Proč? Jenže… Proč ne? Opatrně vzala skleničku a váhavě si s Darrelem přiťukla. Do dna? Nehodlala být tak strašně… při zemi. Ne, vždyť Sandy se taky nakonec změnila ne? Začala kouřit a tak. Takže… „Najednou?“ Zašklebila, ale když viděla jak to do sebe oklopil zašklebila se a napodobila ho. Byl to hnus, ale tu mu říct nemohla. Vteřinku nic a pak se lehce zakuckala a pak ještě víc, když padla slova o otravě. Cože co?? „Počkej-počkej nedělej si srandu…“ Zachraptěla, protože v jednu chvíli vážně přišla o hlas vinou toho, co teď vypila. „…já nechci umřít…“ Zaprotestovala zoufale, ale to už stoupala na pódium a díkybohu se jí hlas zázračně vrátil, protože jinak by to byla ostuda. Nicméně s myšlenkami na útěk už se zabývat nemohla, jednak tohle sama navrhla, pak se snažila vyrovnat s tím, že je jí najednou strašně horko (nehledě na fakt, že se ta podlaha lehce zhoupla…) a pak s tím, že málem přišla o ušní bubínky, když Darrel zkoušel mikrofon.
„Darrele!“ Zaprotestovala. Zašklebila se a pak… se zahihňala. To chce klid. „Ehmmm… Ahoj… všichni…?“ Lehce nervózní úsměv. Tak když už Darrel pozdravil, tak tam nehodlala stát jen tak jako trubka. A pak… „Darrele… nedělá se zkouška mikrofonu většinou nějak takhle...“ I jí vrazili do ruky mikrofon, takže mohla zkoušet, kdo ví, kdy jí něco takového dají do ruky znovu a kdy také znovu najde odvahu to zkusit. Zlehka zaťukala do mikrofonu, takže to bylo taky slyšet a rozhodně to nebylo o nic lepší než Darrelovo skřípění před chvílí. „Jedna, dva… tři. Fajn, funguje.“ Široký úsměv. Tak co to vlastně bude…? První tóny začali a jasně byla to úplně první písnička z Pomády tedy Summer love, ostatně když začít karaoke na náměty z filmu, tak bylo možná i předvídatelné, že to bude právě tohle. Jane oddálila mikrofon od úst, tohle nebylo určeno pro nikoho na parketu, který se už předtím vcelku rychle zaplnil. „Začínáš. Sleduj svoji barvu.“ Na Darrelův zpěv byla zvědavá podobně jako on na ni, ale tohle nečekala. Což se odrazilo i na v první chvíli dost překvapeném výrazu, nejdříve si totiž vůbec nebyla jistá jestli si Darrel nedělá jen srandu. Nicméně když začala její barva („Summer lovin', happened so fast“) snažila se držet, jak hlas a jeho tón, tak pak sebe, aby se nezačala smát, nejen kvůli Darrelově zpěvu, který jak se ukázalo nehrál, ale hlavně kvůli tomu, že nemohla uvěřit tomu, že vážně zpívá karaoke. Normálně by na pódium jen tak nevylezla…
„Met a boy cute as can be“ Jane zpívala jako průmerný člověk co sice o zpěvu moc neví, ale má často puštěné rádio a zpívá si u vaření. „Summer days drifting away…“ Zpívali společně a… aby tam nestále tak strašně strnule, tak alespoň zkusila něco jako… pohupování do rytmu? Jo tak by se to dalo nazvat. Jenže pak, aby to nebylo takové šílené a ono jakože bylo, protože Darrel pokud šlo kariéru zpěváka, tak to by nedopadlo (v případě Jane také ne) tak naznačila… zkusila… tančila. Jo něco něco jako pomádové tančení šílenosti. V případě „…Tell me more, tell me more…“ se Jane pokusila spolužáky tak nějak povzbudit k tomu, aby se přidali poměrně jednoduchou gestikulací rukama.*

*

| +

_________________

(Stieg Larsson)

"Super to bylo!" zakřenil se Darrel, klidně by na to do kina šel znovu a vzal Jane sebou, ale nedokázal odhadnout, co by na to říkala Donna a nechtěl dělat potíže, když byli konečně po tak dlouhé době spolu. Když potom přišla řada na alkohol, Darrel se zatvářil docela překvapeně, když ho Jane ve způsobu pití napodobila a rovnou to do sebe otočila. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že by skočil pro další, ale potom si řekl, že na to bude po karaoke spousta času.
"Pozdě," pokrčil rameny se šibalským úsměvem, když mu řekla, že nechce umřít a už mířil k pódiu. Vážně nechápal, proč ho tak nevybíravě okřikla, protože on si to chtěl jenom zkusit a očividně ho mikrofón dost fascinoval, protože si ho neustále prohlížel, mával s ním a zkoušel do něho foukat, což, jak víme, mělo oné nepříjemné následky v podobě zvuků v celé Duze. "Já nevím, jak se dělá zkou-" zarazil se, protože až v tom si uvědomil, že mluví do mikrofonu a tudíž na celou Duhu, nevěřícně se tomu zachechtal a naklonil se k Jane, aby ho slyšela, "jak se dělá zkouška, nikdy jsem to neměl!" zvýšil hlas v tom ruchu a zamhouřil na ní očima, než se otočil směrem, kde by měl běhat ten text. To byla další mudlovská vymoženost a Darrel z toho byl tak na větvi, že pár vteřin nevnímal a jen pozoroval plátno před sebou. Sice byl hrdým kouzelníkem a často si říkal, že by tenhle život za nic nevyměnil, jenže mudlové byli tak hustí! Vždyť co všechno dokázali! A to už do něho musela pravděpodobně drcnout Jane, protože byl měl začínat. "Kde?" zamrkal zmateně a v tu chvíli před ním vyskočil text, "ježiš, já jsem na to asi málo opilej," prohodil do mikfronu místo prvních tónů a pobaveně se zakřenil, takže přeci jen začala Jane zpívat první. Stočil k ní přitom pohled a z profilu se na ní zadíval. Na pohlednou tvář, kolem které splývaly blonďaté, trochu rozčepýřené vlasy, nejistý úsměv, kterým svůj zpět doprovázela, a v neposlední řadě zelenkavé oči, které se posouvaly po svítícím textu. Co se týkalo Janina tance, to Darrelovi vykouzlilo pobavený úsměv na tváři, ale i on se začal zlehka pohupovat v kolenech a když na něho zase došla řada, dal se do zpěvu: "I met a girl crazy for me," mávl procíteně rukou a otočil se směrem k tančícímu davu, než začal horlivě ukazovat na sebe, když Jane právě zpívala met a boy cute as can be. "Summer days drifting away... to, uh oh, those summer nights," pokračoval dál s úsměvem od ucha k uchu a stejně jako Jane při písničce tančil, ale rozhodně ne tak nejistě, jako jeho spolužačka, protože Darrel s tancem na rozdíl od zpěvu neměl žádný problém a pohyboval se naprosto přirozeně. A samozřejmě se záměrně předváděl, když už stál na tom pódiu, což bylo hlavně ve chvílích, kdy zrovna zpívala Jane.* "Tell me more, tell me more..."
...
Když písnička dohrála, Darrel se pobaveně zakřenil a odmítal vrátit mikrofón tomu, kdo karaoke obsluhoval. "Děkujeme, doufám, že se vám naše představení líbilo, alba prodáváme hned u vchodu, lístky na koncert na konci srpna si budete moci zakoupit na adrese Příč- no dobře, už vám to dám," vrátil mikrofón a se smíchem popadl Jane kolem ramen s tím, že jdou na bar to vystoupení pořádně zapít.

*

| +

_________________

"Takovou radost ti neudělám," odtušil jsem, když Leslie začala navrhovat, co všechno by se dalo místo třetího drinku dělat. Ne že bych s tím snad měl problém. Jenom jsem nevěděl, jestli se chci nechat vyprovokovat jenom kvůli tomu, aby Leslie pořídila fotky a pak je rozvěsila po chodbách školy, nebo něco takového. Kdo ví, čeho byla Abrahamsová schopná.
"Hele, teď mi křivdíš. Normálně bych se omezil jenom na technickej líh. Nemrznoucí směs je pro dny, kdy je člověku všechno jedno," bránil jsem se s širokým šklebem. Dobře, možná trochu méně širokým, než by měl za normálních okolností být. Na druhou stranu, podle definice tohle byl den, kdy mi mělo být všechno jedno.
Říkat blbnutí na parketu vír tance bylo sice poněkud přehnané, ale nemohl jsem popřít, že bych se dobře bavil. Tedy, v rámci možností. Řečené možnosti by byly mnohem vyšší, kdyby se mi každou chvíli do zorného pole nedostával pár lidí, které bych z osobních důvodů nejradši neviděl.
"No, co nám v tom brání?" pokrčil jsem rameny. "Jsme v šesťáku. Šesťáci většinou pořádají tak osmdesát procent školních večírků. A kdyby to byla taneční párty, tak bychom se asi ani nemuseli starat o to, aby nás někdo nenačapal." Někým jsem měl pochopitelně na mysli členy profesorského sboru, protože třeba zvěsti o tom, jak skončila nebelvírská nalévárna, se roznesly docela rychle.
Pak ovšem Abrahamsová nakousla zrzavý problém, který si jednoduše nedal pokoj a neustále se mi objevoval v zorném poli, aby mi permanentně srážel náladu. "Nepřipomínej mi to," zašklebil jsem se, a byl v tu chvíli hrozně rád za Leslie, protože jsem tu někoho měl. Evidentně ne na dlouho.
Výměny pohledů mezi Abrahamsovou a Manningem jsem si moc nevšímal, tedy alespoň do chvíle, než Heatcliff přišel vyfasovat Leslie na jeden tanec. Zcela sobecky jsem nebyl nadšen, ale taky jsem se uměl dobře tvářit jakoby nic, a na havraspárského se široce zazubit. "Jasný, ale to by ses měl ptát spíš jí," doporučil jsem Heathovi, protože Leslie koneckonců nebyla věc. Havraspárák ale vypadal, že mu to došlo samotnému ještě před tím, než jsem stačil něco říct, protože hned další věta už byla nasměrovaná na Abrahamsovou samotnou, a já si začínal pomalu hledat jiný program. Ten se nabídl prakticky sám od sebe.
Nečekal jsem, že někdo využije karaoke, tím míň, že to bude zrovna Jane, ale vzhledem k tomu, že tu byla s Darrelem, jsem se vlastně nemohl ani moc divit. Odmávnul jsem nově vytvořený taneční pár a zmizel z parketu jako stín, abych se vmísil do vznikajícího hloučku kolem obou zpěváků. Tohle mohlo být dobré. A taky že bylo. Dokonce jsem se bavil natolik dobře, že jsem počkal až do konce celé písničky, kterou jsem, navzdory všeobecnému očekávání, neznal.

_________________

Leslie po Cassovi vrhla dost skeptickým pohledem a pobaveně se zašklebila. „Technickej líh nepij, prosím tě, dost možná by to bylo to poslední, čeho by ses napil. O nemrznoucí směsi ani nemluvě,“ prohlásila a doufala, že to zrzek myslel vážně jen v žertu a neměl ve skutečnosti takové hloupé nápady. „A vůbec, i normální alkohol může člověka slušně odrovnat, myslím jako otravu alkoholem a podobný lahůdky,“ dodala a tentokrát se zašklebila ona.
„No právě, jsme v šesťáku!“ zazubila se vesele, protože šesťáci, to už přece byli pořádní mazáci. Šestý ročník byl ročník blbnutí a lenošení - odpadly předměty, na které člověk nechtěl chodit a které mu nešly, a do OVCí bylo daleko. Takže ano, šesťák by teoreticky mohl (nebo měl?) být ročníkem večírků. Leslie se ta představa docela zamlouvala. „Fajn, beru tě za slovo, párty bude. Nějak to vymyslíme,“ zamrkala na Casse spokojeně.
Leslie netušila, co má Cass proti krátkovlasé zrzce a pro jistotu už do něj kvůli jeho nápadnici nerýpala - ostatně ani předtím to nemyslela zle, jenom ho na ni upozornila, protože jí přišlo, že se Maisie ocitla poblíž schválně. „Klídek,“ broukla proto k němu smírně a zrzky si přestala všímat. Možná by Casse chytila i za ruce a v rámci tance s ním odtrsala někam dál, do bezpečnější vzdálenosti, ale to by se u nich nesměl objevit Heath.
Ten totiž Leslie zcela vypálil pojistky, takže se přestala vlnit do rytmu, zvedla k němu pohled a srdíčko se jí rozbušilo. Pravděpodobně i zčervenala ve tvářích, ale to snad v přítmí hospody nebylo tolik vidět. On s ní chtěl tančit! Leslie zapomněla dýchat, natož odpovídat, takže nastala chvíle trapného ticha, než se vzpamatovala z prvotního šoku jen proto, aby přeskočila do druhého. „Jasně, ráda,“ zazubila se na nápadníka nakonec a vrhla po Cassovi omluvným pohledem, protože ho tu nechtěla nechávat samotného a nechtěla se na něj vykašlat, ale Heath jí vyzval k tanci. Heath! Leslie upřímně doufala, že to Cass pochopí a nebude se zlobit.
Cassidy se zdejchnul a hospodou se rozlehl zpěv Darrela a Jane, ke kterým Leslie na chvilku stočila pohled. „U Merlina,“ zabrblala jen a zakroutila hlavou. A pak těkla pohledem ke svému společníkovi. „Doufám, že taky nebudeš chtít jít zpívat,“ podotkla docela varovným tónem, protože ji by k mikrofonu nedostal ani párem volů. No a jakmile zpěv ustal, Leslie zatleskala a znovu se pustila do tance, čekajíc, že Heath udělá to samé. „Do tebe bych neřekla, že půjdeš na Grease party, Heathe,“ podotkla s úsměvem, zatímco se vlnila do rytmu. A snažila se nevnímat, že jí trošičku dochází dech a potřebovala by se napít.

_________________

Vyděšený a poměrně šokovaný výraz zakrýt nemohla. Pozdě? Jak pozdě? To jako… že v tom pití fakt něco bylo a teď jdou vážně na popravu? Umírat přede všemi? Ale pak už stáli na pódiu a na zděšení nebyl čas. Věnovala mu zubožený pohled, vypadalo to, že mikrofon fascinuje, nejspíše nikdy nic podobného neměl v ruce, ale také šlo o to, že trhat uši lidem jen na základě zaujetí nějakým vynálezem, prostě není to pravé ořechové. I když to poprvé neudělal schválně.
Po jednoduché zkoušce mikrofonu (názorná ukázka Darrelovi) se začal objevovat text a Darrel nic. Takže jinými slovy skutečně jako první začínala Jane, ale slova o opilosti ignorovat nemohla a tak do něj alespoň s citem bouchla do ramene. Mluvíš do mikrofonu… Ale nemohla se přestat usmívat, to prostě nešlo. Toho jak na sebe ukazoval, si nakonec přeci jen všimla a musela nad tím jen pobaveně protočit oči. Mít Darrela po boku znamenalo se rozhodně nikdy nenudit. Díky němu (a rychle působícímu alkoholu) se také postupně původně nejistý tanec proměnil v normální, rozhodně už tam nebyla žádná křeč, Jane si podobně jako Darrel začínala užívat záře světel pódia, rozhodně to mělo něco do sebe…

Jane se naklonila k mikrofonu, který držel Darrel (ten svůj už odevzdala): „Dvě za cenu jednoho a příští týden bude autogramiáda!“ Zazubila se a s Darrelem rozverně vyrazila ke schůdkům. Dusila v sobě smích, takže si připadala, jako kdyby ji propustili z nějakého ústavu. Tam jsou přeci lidi co se jen tak pochechtávají ne? Ale… Dokázala to! Dokázala se jen tak postavit na pódium a zpívat, chápete? To, že ji vzal kolem ramen si… uvědomovala a náležitě si ten pocit užívala, dokonce se o něj i lehce ramenem opřela. Co na tom, že tu bylo dost lidí, co tímhle dojde k jistým špatným závěrům? Jejich problém. Právě teď byla nadšená. Dosedla na barovou židličku (spíše se na ni vyškrábala) a s rozpustilým úsměvem se zaměřila na Darrela. „To bylo ...úžasný." Vyhrkla a prohrábla si jednou rukou vlasy, tak aby jí nepřekážely a zároveň nevypadaly tak rozcuchaně. "Díky že jsi do toho šel.“ Málokdo by našel odvahu. „Dáme si to spolu to Duhový pití?“ Zeptala se ho zvědavě, protože minule vypadal dost nadšeně, když se měnila na chameleona. „A… pusu od barmana?“ Překvapeně nakoukla do nabídky. Tohle byla novinka, pohledem vyhledala barmana. Hmmm.

_________________

(Stieg Larsson)

"Já... snažím se," usmála se Berry, která už neměla kam rudnout, takže se soustředila hlavně na to, aby Anthonymu nezírala do tváře příliš dlouho a střelila pohledem ke svým botám dřív, než to začne být moc nápadné. Řekněme to jednoduše - líbil se jí. Kdyby jen proto, že s ní dobrovolně hovořil (pro takové měla vždycky slabost), jednoduše byl moc roztomilý na to, aby se mu její sympatie vyhnuly. Následující poznámka o jejím hlase ji málem položilo. "To mě těší," pípla nervózně v odpověď - nějak netušila, co jiného říct - a roztržitě si upravila vlasy. Tak usilovně myslela na to, jak je Toník milý, až skoro zapomněla na jeho reálný výskyt. I tak se vzpamatovala dostatečně na to, aby slyšela objasnění jeho práce, které jí vykouzlilo úsměv na tváři. Měla ráda, když lidé mluvili tímhle způsobem, protože téměř cítila jejich nadšení. Poslední věta jí neunikla - a upřímně ji vyděsila. Měla souhlasit? Měla mlčet? Nesouhlas nepřipadal v úvahu, neb nechtěla vykládat lži, ovšem obě zbylé možnosti se zdály být nebezpečné, ať už pro její existenci nebo vyvíjející se náklonnost. Nakonec se povzbudivě usmála. "Jste určitě výborný lékouzelník. A učitel byste byl taky skvělý," prohlásila - světe div se - docela sebejistě a pro jistotu po Anthonym loupla pohledem, aby zhlédla jeho reakci. Jeho omluvu nechala bez povšimnutí a raději se soustředila na nadhození drinků. Nebyla si úplně jistá, že to je dobrý nápad, ovšem souhlasila kývnutím hlavy a s náběhem adrenalinu do krve si celkem živě vybrala jeden, který svou modrou barvou přímo pobízel k ochutnání.

_________________

Heathovi spadl kámen ze srdce, když Leslie řekla, že si s ním ráda zatančí. Navíc to nevadilo ani Cassidymu, tedy, alespoň svůj nesouhlas nevyjádřil na hlas a to Heatcliffovi stačilo, aby ho tak trochu vytěsnil a přestal se o něj starat.
"Co? Zpívat? No.. ne? Teda ledaže ty by jsi chtěla, tak bychom klidně mohli," Heatcliff se nervózně poškrábal na hlavě a bezradně zamrkal na pár nejblíže stojících lidí. Cítil se nervózně což se mu stávalo málokdy a většinou za to mohla jen jedna jediná osoba, která se bavila s nějakým zrzkem o kus dál. "Musím říct, že jim to docela šlo," broukl po chvilce s úšklebkem a raději už nedodával, že byl fakt neskutečně rád, že už Darrel dozpíval. "Vážně to nechceš vyzkoušet? Bych řekl, že zpíváš určitě dobře," Heath se své myšlenky na karaoke opravdu vzdát nechtěl, ale zpívat samotnému se nechtělo. Kdyby se však nechtělo Leslie, měl ještě pořád Matta, který by do toho určitě šel.
Protože nikdo další se ke zpívání zatím neměl, pustila se znovu hudba a Heatcliff se tak nějak automaticky začal vrtět do rytmu. Na hromotluka, kterým on byl mu to šlo celkem dobře, i když by se na jeho tanečních pohybech některé chyby daly najít, upravit a.. no, prostě netancoval zas tak dobře jak si on možná myslel, ale na jeho obranu, společenské tance mu šli fakt dobře. "Opravdu? Náhodou na podobné akce chodím docela často," letmo se pousmál. Vlastně ani neříkal takovou lež, protože čas od času ho jeho sourozenci na nějakou párty vytáhnout. "Navíc, Pomáda se mi fakt líbila, takže jsem si tohle nemohl nechat ujít," vysvětlil následně, protože se mu to zdálo prostě důležité. Po chvilce se přestal vlnit do.. no do rytmu to zrovna moc nebylo, ale chápeme se. Měl ještě větší hlad než před chvílí a on prostě bez jídla nevydržel moc dlouho. "Nechceš se jít napít? Nebo nemáš hlad? Zvu tě," a pokud proti pozvání na jídlo a pití Leslie nic neměla, jednoduše jí vzal Heath za ruku, protože přeci nechtěl, aby se mu tady ztratila, ne? Navíc, jakožto slušná hora si cestu k baru probojoval dost snadno a docela rychle.
Pokud však chtěla Leslie ještě tančit, Heatcliff proti tomu nic neměl a nic nenamítal a s úplným klidem se začal opět vrtět s tím, že si pro to jídlo dojde za chvíli.

_________________

Leslie se pobaveně zašklebila a potřásla hlavou, protože karaoke zkoušet opravdu nechtěla. Leda že by se ještě trochu opila a Heath by hezky prosil. „Ne, já zpívat fakt neumím. Zpívám si jenom ve sprše a věř mi, že bys to nechtěl slyšet,“ prohlásila pobaveně, načež se zatvářila zvědavě a zvedla k dlouhánovi pohled. „Ty bys tam jako fakt dobrovolně šel? Zkusit karaoke?“ zeptala se, protože na ztrapňování se před plnou hospodou musel mít člověk docela odvahu. „Já bych se teda musela trochu víc přiopít a asi bys musel navrch ještě hezky poprosit, abych tam šla,“ zauvažovala nahlas a v očích se jí nebezpečně zablýsklo. Takže vlastně navzdory svému přesvědčení, že karaoke prostě zpívat nepůjde, ten nápad úplně nezavrhla. Jen kvůli Heathovi.
Leslie si nevšímala chyb, které Heatcliff při tanci dělal, protože ona taky netančila dokonale a rozhodně neměla v plánu se mu vysmát. Snažil se a byl přitom celkem roztomilý, takže si tanec s ním užívala, chyby nechyby. „Jo, Pomáda byla super, já jsem na ní v kině byla dvakrát,“ přiznala s úsměvem a odkývala slova, že si tuhle párty nemohl nechat ujít. To ona taky ne - ostatně tématika Pomády byla opravdu silným lákadlem. A Leslie byla moc ráda, že všechny ty filmové písničky slyší znovu, protože se poslouchaly vážně moc dobře a ještě lépe se na ně blblo na tanečním parketu.
Když Heath navrhnul občerstvení, Leslie úlevně vydechla a okamžitě přikývla, protože už si připadala naprosto vyprahlá a v krku měla sucho, jak se pokoušela překřičet celkem hlasitou hudbu. „Jo, za pití dám cokoliv!“ vyhrkla a nedodávala, že jídlem by taky nepohrdla, i když měla spíš chuť na něco menšího, aby zahnala ten největší hlad. Nečekala, že ji Havraspár chytí za ruku, takže když se tak stalo, málem to s ní šlehlo. Nechala se odtáhnout z parketu pryč a užívala si, že Heath působí v davu lidí jako ledoborec (nebo spíš lidoborec) a razí její drobné osůbce cestu. Hotový gentleman! Nebo ho tak Leslie aspoň viděla.
„Dala bych si nějaký džus,“ zamumlala vyprahle, jakmile dorazili k baru. „Mám hroznou žízeň. Ale pak bychom si spolu mohli dát nějaký drink, co říkáš?“ mrkla na Heatha s úsměvem. „A klidně se najez, jestli máš hlad, já si mezitím ráda odpočinu, asi mi upadnou nohy,“ postěžovala si. V lodičkách sice chodit i tančit uměla, ale pořád to neznamenalo, že v nich zvládne trpět celý večer. Už se nemohla dočkat, až se zuje a dopřeje otlačeným nožičkám odpočinku.

_________________

Darrelův úsměv se o to víc rozšířil, když Jane na jeho hru popových hvězd přistoupila a sama se naklonila k mikrofonu, což on doprovodil pobaveným smíchem a zdviženými palci směrem k publiku. Ta holka ho nepřestávala překvapovat. Když se s ní začal bavit více, působila na něho jako upjatá a za každé okolnosti hodná a nevinná holčička, avšak v jeho přítomnosti už spoustakrát udělala zcela nepředvídatelné věci, které do tohoto profilu nezapadaly, a Darrel si zkrátka nemohl pomoc, hrozně ho to fascinovalo.
Pohodlně se loktem opřel o bar a natočil se směrem k Jane. Konečně si sundal kšiltovku, protože mu v ní začínalo být horko, navíc tu bylo tolik lidí, že svěží vzduch rychle vystřídalo dusno, takže si Darrel rukou pročísl rozčepýřené vlasy a náplast na kraji čela nijak nekomentoval. "Fakt jsem nevěděl, že umíš tak dobře zpívat," prohodil stále s pocity, které přetrvávaly z pódia. Pravda, Jane možná nezpívala nijak světoborně, nýbrž průměrně jako většina populace, ale o proti němu to bylo excelentní a Darrel takovým lidem vždy tajně záviděl. Kdyby mohl být rockovou star, vůbec by mu to nevadilo, merlinžel na to neměl ani trochu hlas. "Maličkost," uchechtl se. Tohle pro něho zrovna nebyla žádná velká výzva. Šel na hodinu ve spodním prádle, šel na ples v šatech, letos na konci roku oblékl červený oblek... měl s těmito exhibicionistickými výkony zkušenosti.
Už se chtěl nadechnout, že by mohli zkusit něco jiného, jenže v tom Jane pokračovala a Darrelovi překvapeně stouplo obočí. "Cože? Já jsem teda na holky a- není na tebe náhodou trochu starej?" věnoval pohled barmanovi stejně jako Jane, které se na tváři roztáhlo šibalské uculení, při kterém Darrel musel jen nenápadně zaskřípat zuby, protože ostatně, to on tu byl zadaný a s Jane to nebylo, tudíž neměl právo nic namítat. Radši si od ní vzal nápojový lístek a letmo ho prolistoval.
"Zkusíme tohle!" zapíchl prst přímo doprostřed papíru a než se Jane stačila zeptat na název, stáli před nimi dvě skleničky s čirou tekutinou, ale že to není to, co pili před zpěvem, bylo viditelné už od pohledu, protože jak se pití pohupovalo, neznatelně měnilo barvu. Významně se na Jane pousmál, než si vzal pití a přičuchl k němu. "Dívej se," upozornil ji a zhluboka se nadechl. V duchu to odpočítal, protože naprosto logicky počítal s tím, že to bude tak stokrát nechutnější, než co kdy pil a pak to do sebe otočil. Hned na to otevřel pusu a vyšlehl mu z ní oheň, jako tenkrát první den v Bradavicích při zařazování, když snědl pepřovou kapsli. Bylo to jako přes kopírák, akorát že byl Darrel o šest let starší a v některých věcech se vůbec nezměnil. Ani v té nadšené reakci, která byla téměř totožná s tou před šesti lety.
"Wohouuu! Vidělas to? To snad ne, tak to byla paráda! Byl jsme jako drak! Hustýýý. To musíš zkusit," zajásal očividně už dost podpořen alkoholem, který měl velký vliv na jeho úsměv od ucha k uchu. "No tak, Jane!" zatahal ji za pramínek vlasů a zatřásl za rameno, aby se neostýchala, protože tohle byla velká paráda.

_________________

Maisie sice měla možnost dostat tu pusu od barmana, protože Saiphovi totiž bylo jedno jestli třetí drink dostane nebo ne. Rozhodla se jí však pro tentokrát oželit a místo toho si nechala nalít panáka vodky. "Tak na zdraví," zašklebila se a jednoduše to do sebe vyklopila, spokojeně se usmála a přitáhla si k sobě drink s retro deštníčkem, aby se ještě mohla napít.
"V Kruvalu?" Maisie vypadala šokovaně a nebylo divu. "Po prázdninách tam jedu naposledy, jsem v sedmém ročníku," pronesla líně. Nechtělo se jí z Bradavic odejít i když se jistým způsobem těšila až odtamtud konečně vypadne a nebude se muset celý rok učit. Tedy, plánovala se k tomu vrátit, ale chtěla si dát rok oddych, nic nedělat a prostě.. vypnout, užívat si. Nehodlala teda dopadnout jako její bratr, který celý rok sázel, prohrával a žádal všechny o peníze i když tímhle směrem taky tak trochu mířila, ale kdyby jí vyšlo to co by chtěla dělat.. "Jaký to tam je, v tom Kruvalu? A vůbec, co tě přesvědčilo, že jsi se rozhodl přestoupit?" pozvedla tázavě obočí, ale na odpovědi nutně netrvala. Tedy, na té první ano, protože chtěla vědět jaké to tam je, ale kdyby ta druhá byla pro Saipha nějak moc citlivá.. byla by ochotná jí vypustit. Ne, že by někdy dbala na pocity ostatních, ale tenhle večer si chtěla opravdu parádně užít.
"Ztrapnit tě? To nechci, jen ráda tancuju," pokrčila rameny, dopila zbytek drinku a společně se Saiphem se pustila na parket. "Vidíš, netancuješ špatně," uchechtla se zatímco se kroutila do rytmu hudby. A to, že hudba po chvíli přestala hrát a na pódiu se objevil Gall společně s Edwardosovou, rozhodně ráda nebyla. Teda Jane jí zas tak nevadila, Darrel už jo, ale nejvíce ze všeho jí štvalo to, že hodlali zpívat. Maisie měla takový pocit, že by odsud měla co nejdříve vymizet než jí praskne hlava nebo se rozhodne někoho zabít. Heacliffa ve své blízkosti si všimla jakmile stočila pohled k dvojici Leslie - Cassidy a docela se podivila tomu, že si ho nevšimla dřív. Přeci jen, byl vysoký a musel ujít docela kus, navíc byl jen kousek od ní a tak. V tuhle chvíli měla ještě větší chuť někoho nakopnout a tím někým nebyl ani jeden z kluků. Zamračila se a když si všimla, že se Cassidy rozešel pryč, stočila pohled k Saiphovi. Tohle byla přeci její šance. "Počkej tady, hned se vrátím," což vlastně nebyla taková pravda, ale to přeci nemusel vědět. A určitě jí nebude mít za zlé, když už se k němu nevrátí. Nebo ano?
"Hej, Finley, čekej!" vykřikla zatímco se hnala za Cassem, probojovávat se mezi tímhle množstvím lidí a ještě ke všemu na podpatcích bylo docela těžké, ale nakonec se jí povedlo dostat se dostatečně blízko, aby ho chytla za ruku a pokusila se ho zastavit. "Heath tě vyšachoval, jo?" Maisie se ušklíbla, ale pro jednou to nemyslela zle, vlastně byla docela ráda, že se Manning rozhoupal k tomu, aby Leslie vyzval k tanci. Sice jí to trochu vadilo, ale alespoň měla důvod odchytit si Casse. Hudba se znovu rozezněla, nevypadalo to, že by se někdo další chystal na karaoke a to jí vykouzlilo na chvíli i úsměv na tváři.

_________________