<<<

Pan Cooper se o svého syna poslední dobou docela bál. Zatímco on v jeho věku celkem často popíjel pivo s kamarády a dopřával si cigaretu za školním plotem, Matt nic z toho nedělal. A proto při návštěvě Příčné, kdy se synem vybíral nové letecké brýle, nikdy neměl narazit na letáček zvoucí na párty v irské hospůdce.
Matt se samozřejmě jako správná Sandra Dee cukal, protože byl slušňák, a drogy, sex a alkohol mu nic neříkali, nicméně po pomádovém makeoveru pod taktovkou vlastní matky, se z havraspárského nerda v baseballové mikině vyklubalo něco, co chudák Matty nikdy nechtěl v odrazu zrcadla spatřit. Alespoň že mu nesáhli na vlasy.
Když se tedy Matt zjevil v hospůdce a působil při tom stejně sebevědomě jako domácí skřítek u řecnického pultíku, chyběl mu snad už jen ten závodní auťák. Bílé tričko, černé kalhoty, kožená bunda a neopomenutelný zcela Mattíkovský culíček skoro řvali „jsem velkej drsňák“, jen ten kolouškovský pohled to celé trochu kazil.
Co se účastníků týkalo, Matt nervózně mávl na pozdrav Darrelovi s Jane, a u Leslie chvilku zaváhal, jestli je to vůbec ona, protože očividně nebyl jediným, kdo dnes vypadal trochu jinak. Nakonec jí nesměle mávl, protože to vypadalo, že se na ni chystá vrhnout Cassidy, a tomu jeho útok nechtěl kazit. Byl vcelku odhodlaný si jít říct na bar o limonádu. Jako vážně.

_________________

>>

September samozřejmě Pomádu viděla - se sestřičkou. Dvakrát. A úplně se do toho zbláznila. Zato o akci v Duze se vlastně dozvěděla jen čirou náhodou od Anthonyho, měla totiž ve zvyku raději nečíst plakáty na ulici, poněvadž se až nepříjemně často týkaly politické situace, což bylo prostě fuj. Berry si ráda myslela, že čím menší má povědomí o rebéliích a praktikách mocných, tím menší hrozí nebezpečí jí a jejím známým.
Nepřijít, když včera účast naznačila, by si nedovolila - sama by toho stoprocentně litovala, poněvadž přátelští lidé vážně nebyli jako houby po dešti. Nehledě na to, že se jí ten doktůrek moc líbil. Bohužel ani tato skutečnost tmavovlásce nevysolila na ruku hromadu peněz, aby měla na nějaké krásné retro šaty, musela se tedy spokojit s tím, co měly doma - se světle červenou sukní do půli lýtek a světle modrou košilí s krátkými rukávky. O správný účes se dokonce mezi sestrami odehrálo hlasování, aby se nakonec pro nedostatek času udělal culík po vzoru Audrey Hepburn, a mohlo se jet.
Díky bohu za maličký byteček na pravém konci Londýna, protože bydlet ještě s rodiči ve Skotsku, asi jen těžko by mohla nasednout na stařičké kolo a skutečně na Příčnou dojet. Leckdo by teď mohl namítat, že se přeci mohla snadno přemístit, ale zaprvé měla z přemisťování bez pořádného důvodu (smrt a podobně) docela strach a taky by se pak mohla na místě pozvracet, což určitě nikdo nechtěl.
A tak ji máme ve dveřích. V olbičeji celou rudou z prodělané fyzické námahy a toho, že si jí u dveří tak podivně měřili, ovšem docela spokojenou s časem. Moc lidí se ještě dovnitř nehrnulo, ale byl tam ten důležitý, a to naprosto stačilo. Sebrala všechny náhražky odvahy, co v sobě měla poschovávané, a odebrala se k baru, kde se posadila jen kousek od svého známého. "Dobrý večer," ohlásila se krapet nervózně - nebylo proč, přeci jen to byla jenom další známá tvář - a rozpačitě se pousmála. "Je to tu vážně moc pěkné."

_________________

>>
"A opravdu tam musíme jít?" tu otázku si pamatoval, protože se na ní teprve před hodinou ptal. Neplánoval se vydávat na nějakou party, vlastně byl rád, že se vůbec dostal do Londýna a nebude muset zůstávat zase v té polorozpadlé věci, které měl každé léto říkat domov. Vlastně měl ještě děkovat, že může v Londýně zůstat a pak by se prostě svalil na gauč a začal jim prohledávat knihovnu, protože to pro jednou nebyli knížky které přečetl snad po čtyřicáté. A bylo tam teplo! Bez problému by prostě zůstal u ní doma. Jenže to nedokázala připustit, rozhodla se ho přitáhnout na pomáda-party. Kde nikoho neznal. Depresivní to prostředí, když na něj neměl náladu. A protože ona už byla někd pryč v plném proudu konverzace s účastněnými, rozhodl se ujmout se prázdného místa u baru, kde si taky obědnal hořký přehořký jin. Což asi neměl dělat, ale rozhodl se to zkusit, což se mu mělo za nějakou chvíli vymstít.
Jestli šlo o oblečení, neměl na sobě o nic míň a o nic víc, než černou košili se stejnobarevnými kalhoty k tomu. Nějak se o to nestaral, co vlastně nosili v pomádě, protože to ani neviděl. Každopádně mu říkala, že byl jeden kluk celý v černém, takže mu to vyhovovalo a přizpůsobil se po svém. Nečekal, že za ním někdo přijde, spíš ho sem dotáhla, aby jí měl kdo odvést domů. To byla každopádně věc, kterou ještě neměla až takovou jistou. co když na tom bude podobně?

NA NIKOHO NEČEKÁM

_________________

<<<

Heatcliff měl jediné štěstí, že se rozhodl zůstat část prázdnin v Londýně, jinak by se asi o akci v hospůdce Na Konci Duhy nedozvěděl. Teda byla tady taky možnost, že by mu dala vědět Maisie se kterou na tom filmu i byl, ale o tom dost pochyboval, protože o prázdniny na něho dost často zapomínala.
Posunul si brýle na nose a na chvilku zalitoval toho, že se přeci jen na pár dní nezastavil v Hastings. Ne, že by to město bylo od Londýna nějak vzdálený, ale Heath byl pohodlný člověk a jezdit pořád sem a tam se mu nechtělo. Navíc to stálo peníze a zbytečný čas, takhle za pár dní pojede zas domů a pár dní před odjezdem do Bradavic zas sem.
Na ostrahu se letmo usmál a pro jednou byl za svou výškou rád, neměl totiž žádný problém s tím, aby se dovnitř dostal, jen při vcházení se musel trochu sehnout, aby nenarazil hlavou do futra. V hospůdce už bylo několik lidí, některé dokonce i Heath znal což mu vykouzlilo menší úsměv na tváři. K nikomu se však zatím nehrnul, protože nechtěl nikoho nějak rušit, a tak se raději přesunul stranou, aby nebyl moc na očích, což mu vlastně skvěle vyhovovalo. Na ty, kteří se ocitli v jeho blízkosti se pobaveně culil a čas od času na některé holky laškovně zamrkal.
Netrvalo to dlouho a padl mu pohled na Matta, u kterého mu teda pár minut trvalo, než ho poznal, protože vypadal jako drsňák, což byla u něho zrovna změna. Heatcliff byl jakž takž rád, že vůbec stál na nohou a vypadal přesně tak jako obvykle - bílá košile sežvýkaná od krávy byla ledabyle zastrčená v černých kalhotách a k tomu měl koženou bundu. I účes měl pořád stejný - ležérní rozcuch alá právě jsem vstal. "Zdar Matte, dáš si pivo?" vybafl nakonec na svého spolukolejníka a pousmál se. Pivo bylo dobrý, navíc měl na něj opravdu chuť, ale pít samotnému se mu nechtělo. Zatím.

_________________

>> with Darrel

Duha, no jistěže viděla ten bar, sice uvnitř nikdy nebyla, ale zhruba věděla kde je takže... Toho, že kouká po špatné duze si Darrel okamžitě všimnul, takže Jane okamžitě zvedla zrak k obloze a skutečně. Duha. "Máš pravdu." Zazubila se. Jedno z těch lepších znamení. Sova poslaná ze Soví pošty na Příčné se vrátila poměrně rychle a Jane si odpověď přečetla v rychlosti, zatímco byl Darrel zahrabaný mezi regály s kšiltovkama. Vzkaz byl krátký, stručný. Rozumím, dobře se bav. U vzkazu byli klíče. Jane na to v první chvíli tak trošku zaraženě koukala, protože rodiče byli poněkud jiného rázu a tohle by možná nikdy neprošlo. Na okamžik mimo nadšení pocítila i bodnutí něčeho, co se vzdáleně podobalo zklamání, tak hlavně to vypadalo, že o ni bábi nemá takový strach, starost, člověk by mohl říct, že jí je to… jedno. Ale pak převážilo nadšení. Zůstat v Lodýně na nějakou párty kde navíc může potkat i někoho známého? Bomba. Navíc tu byl Darrel… Rozbitý Darrel, ale pořád Darrel.
„Jo odepsala.“ Odpověděla mu s klidem. „A poslala náhradní klíče od bytu.“ Další drobný a zároveň i lehce zamyšlený tón. „Nevím proč je na mě tak najednou milá, víš ona se pořád tváří strašně přísně… Vsadím se, že za to budu muset čistit nějaké bichle pidi štětečkem. Ručně.“ Zašklebila se.
„Mluvíš ze zkušenosti?“ Lehce si rýpla, když vcházeli dovnitř, ale v žádném případě to nemyslela zle. Protože snad poprvé byla… mimo. Mimo pozlacnou klícku. Zabrala jednu z barevných židlí, přes opěradlo pověsila kabelku a rozevřela nápojovou nabídku.
„Já- nevím.“ Přiznala a přejela po nabídce prstem. Poprvé se odvážila udělat takovouhle hloupost, totiž někam vyrazit a ještě k tomu tohle bylo v kouzelnické čtvrti. „Bude to… hodně… upjaté když si… prozatím dám jen minerálku?“ Zeptala se a velice rozpačitě věnovala nebelvírovi váhavý pohled. Jasně, asi si měla dát nějaký alkohol, aby to nevypadalo tak hloupě. Ostatně pořád se ještě nerozhodla, pořád to mohla změnit. Nicméně pak se Darrel lehce nahnul a Jane aktuální nabídka nápojů prostě a jednoduše přestala zajímat. Ze dvou důvodů. První byl Darrel a druhý bylo náhlé změnění tématu (překvapení) k něčemu co se Jane nelíbilo. Ne že by o tomhle mluvit nechtěla, to právě naopak, tohle bylo něco co rozhodně chtěla s někým probrat, ale rozhodně ne tady. Zatraceně co si Darrel myslí? Lidově řečeno, co když i stěny mají uši?
Jane nejdříve neodpověděla, ne, nejdříve totiž zamávala v odpověď Leslie, kterou málem ani nepoznala a pak se zlehka naklonila k Darrelovi. Teda pokud to vůbec byl Darrel. Jakože všechno svědčilo pro to, že to je Darrel, ale… „Jestli jsi Flann a nadopoval jsi se mnoholičňákem, tak tě varuju, přestaň mě už tahat za nos, není to vtipný.“ Sklouzlo jí ze rtů tiše. No aha kdo jiný by věděl o Patrickovi? Takhle to dávalo konečně smysl! A pokud věděla Flann rád experimentoval, sice spíše s jinými věcmi o kterých Jane raději poctivě nevěděla, takže třeba jen vyzkoušet mnoholičný lektvar by mu vrásky dělat nemohlo. „A jestli jsi Darrel tak…“ Zkoumala rysy jeho tváře. Kdy by si mohl cucnout lektvaru? V obchodě, když se nedívala, to tak dlouho nebylo, vždyť jemu pro změnu ušla korespondence s bábi. Možná to bylo trošku moc, ale podle toho co věděla, podle toho jak se bezdůvodně báli její rodiče, tak v žádném případě nehodlala být bezstarostná. I kdyby v sobě opatrnost zahrnovala všechny možné formy šílených scénářů. „… tak buď opatrnější. Je to politika. Ošklivá politika a ty jsi čistokrevný. Pozor na jazyk.“ Varovala ho a pak se narovnala. Ještě nic neřekl, ale mohl. Sledovala ho lehce ostražitým pohledem. Měla snad pravdu ne? V okamžiku kdy se zjistí, že nesouhlasí, netáhne za jeden provaz, nastanou mu problémy. Darrel si ani neuměl představit, jaké měl jako čistokrevný výhody! Možná to viděla poněkud černobíle (sňatky s příbuznými o kterých věděla od Ari teď tak nějak elegantně přehlédla), ale… Zlehka se usmála a mávla k pozdravu Mattovi, který se taky stihl změnit tak, že ho málem nepoznala, co to s lidmi je? Dělalo to jen oblečení nebo se prostě lidé měnily sami od sebe? Jane přišlo, že ona se nemění, tak rozhodně už nerostla. Do pr- kýnka jak se někdo takový vůbec vejde do dveří? Prolétlo jí hlavou, když zahlédla postavu Heatcliffa. Říci, že nepoutal pozornost by byla lež. Tak jako tak… „Na tohle je Ševelissimo k nezaplacení.“ Vrátila se k Darrelovi pokud ho dostatečně nevyděsila a pak se na židli zavrtěla. „Dájo…?“ Aniž by si to uvědomila oslovila poprvé Darrela zdrobnělinou. „Ne že by na tom nějak záleželo, já jen… když vidím jak jsem lidi chodí,“ Matt. Leslie. A další. Slavností róby to rozhodně nebyli, ale také bylo dost jasně poznat, že si prostě dali záležet. Zatímco Jane přišla prostě v tom co měla na nákup, lehké šaty s puntíky rozhodně nevypadali špatně, to jen Jane nevěděla jestli to je v pořádku a to prostě stačilo. “nevadí, že… no mám jenom tyhle šaty?“* Zeptala se. Vědět, že večer někam půjde asi by si vzala něco lehce jiného, udělala něco s vlasy a... Klasika, ne? A taky by mohl, že říci, že jí to sluší. To byl vedlejší a ne tak úplně čestný úmysl.

*

| +

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel se na svou spolužačku užasle podíval, když mu sdělila o babiččině dopisu a o klíčích, což počastoval překvapeným pohledem. On u sebe klíče neměl, protože stačilo zaklepat kdykoli v noci a někdo ze skřítků mu otevřel, takže vypadal docela překvapeně, když mu to Jane sdělila. "Tvá babi myslí fakt na všechno, ale co... kdyžtak bys přespala u nás," mávl ledabyle rukou, protože to neviděl jako problém, protože doma měli asi pět pokojů pro hosty. Že by Jane jakožto nečistokrevná překročila práh domu Jarena Galla, vedoucího odboru záhad, zaníceného fanatika a následovatele ministerské ideologie a v neposlední řadě vraha, to Darrelovi v ten okamžik vůbec nedošlo. Hned na to napodobil Janin úšklebek, "určitě ne. Třeba fakt jen chce, aby ses dneska bavila," snažil se Jane vštípit trochu optimismu, protože nechtěl, aby se kvůli tomu trápila. Navíc nevěřil tomu, že by její babička byla tak strašně přísná, ale pravda byla, že o ní skoro nic nevěděl.
Zda mluví ze zkušenosti, neřekl, avšak pohled, kterým se na svou spolužačku podíval, mnohé naznačoval. Pak kousek po nich vešla dovnitř Leslie, kterou Darrel v prvním okamžiku skoro nepoznal, až když kolem nich prošla a pozdravila je, otáčel se za ní nevěřícně tak, že skoro spadl ze židle. "No tohle," vydechl a podrbal se na tváři, protože s Leslie poslední dobou už netrávil tolik času, takže byl vyveden z míry podobně jako Jane.
"S kým tu máš dneska rande?!" houkl potom s úsměvem od ucha k uchu k Leslie a zhoupl se na židli přesně tak, jak jim profesoři nadávali, aby to nedělali, že si akorát ublíží. Pak už se zadíval směrem na Jane a pobaveně mu zacukalo v koutcích, když zmínila minerálku. Tak nevinná... "Nech to na mě," pronesl nakonec s úsměvem, který mu zamrzl na tváři, když ho osočila, že by mohl být Flann. Nevěřícně na ní zamrkal, zatímco šeptala a nezmohl se na jediné slovo.
"No dovol! To jsem jako málo darrelovskej?" zašeptal na zpět dotčeně, "já jen dospívám, Jane," oznámil potom smrtelně vážně, aby si snad nemyslela, že se chová víceméně normálně pouze proto, že to ve skutečnosti není on. Pobaveně se zakřenil a když zmerčil Matta, s úsměvem mu zamával a hned na to si všiml September. "September!" zahoukal a zamával slečně profesorce nadšeně, protože tu holku měl fakt rád a byla to kočka. A pak se roztěkaně podíval zpět na Jane, která mluvila smrtelně vážně a chvílemi zněla jako máma, kdyby Darrelova máma někdy jako starostlivá máma fungovala, takhle se mu před očima vybavila pouze paní Olssonová. "Dobře," pronesl nakonec s mírným přikývnutím a pátravě očima zapátral v dívčině tváři, zda se náhodou nezlobí, ale nezdála se úplně dotčená, takže se konečně mohl zvednout od stolu, aby došel k baru pro pití, protože tu začínalo být natolik plno, že obsluha přestávala stíhat.
Jenže ještě, než se stačil na patě otočit, Jane ho zarazila oslovením, které od ní snad v životě neslyšel. Tázavě se na ní podíval přes rameno a jeho překvapení se ještě prohloubilo, když mu položila svou otázku. Nechápavě na ní zůstal zírat, chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval.
"Blázníš?" zasmál se, "máš tu nejkrásnější šaty ze všech," rozmáchl rukama, otočil se a vydal se k baru. Jen co se odtočil, myšlenkou mu prolétlo protáhlé ty vole, co sem to zas řek.
Opřel se rukami o barovou desku a rozhlédl se po známých tváří, pobaveně se zakřenil na Cassidyho kousek vedle sebe. "Jo tak tohle je ten tajný ctitel," rýpl si znova do Leslie s úsměvem, zakýval obočím, po chvíli popadl svoje pivo a duhový alkoholový koktejl pro Jane a vrátil se ke stolu, kde seděla.
Pravda byla, že ani Darrel nebyl příliš slavnostně oblečen, ale trochu doufal, že to tahle událost ani nevyžadovala a on brzo splyne v davu. Koneckonců, v oblecích chodil skoro pořád a pravda, uměl se obléct i lépe, aniž by na sebe vzal oblek, ale béžové kraťasy, námořnické tričko s límečkem a bílé conversky zkrátka dokonale zapadaly do teplého a uvolněného léta. Posunul si čepici na hlavě a posunul k Jane sklenici s koktejlem, z něhož čouhalo barevné brčko. "Tak tady máš tu svou minerálku," zacukalo mu pobaveně v koutcích, "ochutnej to! V životě jsem to neměl, jsem zvědavý, jaký to je," pobídl ji okamžitě a posunul k ní sklenici, zatímco on se napil piva a na chvíli měl nad pusou velký pěnový knír, než si spokojeně olízl rty a zatočil s chladnou sklenici v ruce.

_________________

Leslie se pobaveně zašklebila, když zaslechla Darrelovu poznámku, a ohlédla se k němu přes rameno. „To bys chtěl vědět, co?“ houkla nazpět, protože proč mu říkat, že žádné rande nemá, když by tomu stejně nevěřil. A kdo ví, třeba skutečně najde nějakou zajímavou pánskou společnost. Problém byl ten, že když se rozhlédla kolem sebe, viděla tu spoustu lidí ze školy a skoro žádného vetřelce z jiného vesmíru, což bylo nemilé, vzhledem k tomu, že ve škole byli kluci samí ňoumové.
Sotva došla k baru, někdo ji zezadu přepadl. Leslie sebou trhla, protože se lekla, ale naštěstí nezačala hystericky ječet, jelikož nebyla žádná přecitlivělá dámička, sukně nesukně. „Někdo drzej, kdo chce pohlavek?“ tipla si, ačkoliv podle hlasu i v tom hluku poznala Cassidyho. Navíc moc lidí nemělo podobné nápady - zakrývat jí oči. Zrovna jí. „Cassi, pusť mě,“ zazubila se tedy vzápětí, načež se k zrzkovi otočila čelem a přátelsky ho dloubla pěstičkou do žeber. „Co ty tu? Jsi tu sám?“ rozhlédla se kolem sebe. „Já jsem myslela, že tu potkám třeba Maeve, ale zatím jsem neměla štěstí, natrefila jsem jenom na Dáju s Jane. Hele, oni spolu choděj?“ zeptala se rádoby nezaujatě, a když kolem zrovna Darrel proplul, vrhla po něm pobavený úšklebek. Ne, Cassidy opravdu nebyl žádný tajný ctitel.
„Dáme si něco k pití?“ prohodila po chvilku tázavě, neboť dostala žízeň, a navíc to vypadalo, že party konečně začíná a ona chtěla blbnout na tanečním parketu, takže nejdřív potřebovala dočerpat tekutiny. „Myslíš, že nám nalejou?“ šeptla vzápětí. Zletilá ještě nebyla a co hůř, ani nevypadala, že by brzy měla být, ale vypadalo to, že tady barman nalévá snad každému, kdo není vyloženě dítě. Než ovšem přikročili k baru, Leslie zabloudila pohledem kolem sebe, a když si všimla Matta s Heathcliffem, na oba mávla. S myšlenkou, že Heath vůbec nevypadá špatně.

_________________

Tak nějak samovolně začal Anthony přemítat nad tím, zda se Berry vůbec ukáže. A že sedí u baru a měl by si něco objednat? No a co. To nebylo důležité. Naštěstí pro něj, aniž by musel začít přemýšlet i o tom, proč vlastně přemýšlí, jestli slečna McTreeová přijde, dostavila se zmiňovaná chviličku poté, co se usadil on. Věnoval příchozí ženské bytosti zářivý úsměv. "Dobrý večer, September. Moc vám to sluší," pozdravil a samozřejmě vysekl i kompliment. Myšlený, mimochodem, naprosto vážně. September vypadala roztomile. Jinak, než když ji potkal v apatyce, ale tu rozkošnost prostě neschovala. A to, jak šla modrá barva halenky skvěle k odstínu tmavovlásčiny pleti, která působila v tomto osvětlení tak hebce... "Ach ano, výzdoba se jim povedla. Určitě si dali záležet," odkýval okamžitě, jednak proto, poněvadž si to opravdu myslel, no a druhak aby zakryl cokoliv, co se mu před chvílí odehrávalo v hlavě. On přeci normálně vůbec takhle ženské nehodnotil! Že by puberta? Konečně? napadlo ho, překvapeného sebou samým. "Dáte si něco k pití?" zeptal se automaticky, poněvadž hej, pozval ji, takže se prostě očekávalo, že jí to pití zaplatí. Navíc najednou mu z neznámého důvodu připadalo naprosto hloupé sedět u baru jen tak na suchu. Až zpětně mu začalo docházet, že je vlastně trochu nervózní. Což bylo absolutně absurdní, poněvadž šlo přeci o milé a přátelské setkání a nebylo vůbec třeba to nějak hrotit! To bude motýlkem. Určitě, došel následně k odůvodnění svého divného chování, a rozhodl se samozřejmě všechno pustit z hlavy. Protože tak to prostě dělal. Počítal s tím, že prostě během večera najde psychickou rovnováhu i bez motýlku na krku. Měl ho v kapse, a to muselo stačit. Všechny tyhle myšlenky proběhly Tonnymu hlavou během kratičké, nepostřehnutelné chvíle. "Páni, vážně se vyřádili," okomentoval následně diskokouli a vůbec všechno to barevné šílenství na parketu, a následně se otočil zpět ke své společnici v očekávání, co si bude přát objednat.

_________________

"Vám také," odpověděla Berry s hořícími tvářemi a vůbec to nebylo ze slušnosti. Anthonymu to v tomhle oblečení seklo minimálně stejně tak, jako když se s ním včera potkala v apatyce, a September se chtě nechtě musela bránit před románovými myšlenkami. Znáte to, princ na bílém koni, balkónové scény, něco s Tardis (počkat, to se ještě nestalo)... s takovou knihovničkou máte jednoduše až příliš velký výběr.
Na téma výzdoby už jenom přikývla - cítila se takovým tím příjemným způsobem hrozně nesvá, takže při zmínce o pití hned ožila. Svírat skleničku totiž dávalo málo prostoru divným gestům a slovním projevům, kterých se Berry upřímně děsila, poněvadž na trapasy měla, dle svého mínění, hroznou smůlu. "Vodu, prosím," otočila se na sympatického barmana s přáním, kvůli kterému začala hrozně nenápadně rudnout, protože jí najednou přišlo trapné nepít, když se to od ní očekávalo. Jenže ona na alkohol prostě nebyla - a po té školní párty kdysi dávno zvracela ještě týden. Takže ne, děkujeme pěkně. Zatím. Chviličky, kdy absolutně netušila, co říci, využila na veselé zamávání Darrelovi, kterého viděla neskutečně ráda, načež se nervózně otočila zpět k Tonnymu.
Jakmile se spustila koule, September spadla brada. Něco tak velkolepého nečekala, a když se k tomu přidaly písně z Pomády, najednou nevěděla, co s očima. Zmohla se jen na "páni," jímž tak nějak nenásilně shrnula své pocity. Po Anthonym loupla očima, poněvadž pokud někdo z nich byl typ na rozproudění rozhovoru, ona to nebyla.

_________________