John nasadil vpravdě zmatený výraz, když Gweeny vyslovila "učit se". Copak havraspárským to nešlo samo od sebe? Inu, možná ne všechno. Tak či onak, John si určitě nepamatoval, že by se někdy sezení u lampy s knihou nazýval "učením". Většinou to byla zábava. "Učil se" snad jen večer před závěrečnými zkouškami, jejichž součástí byl předmět jasnovidectví. John byl vždycky příliš nesoustředěný, aby v křišťálové kouli něco zahlédl, tudíž ani sebesvědomitější učení mu příliš nepomohlo.
Razil ovšem teorii, že co si člověk nezapamatuje, to není zase tak důležité ani zajímavé. Lidský mozek musel přece sám nejlíp vědět, co mu stojí za zabírání místa.
Gwen byla v následujícím okamžiku zářný příklad toho, jak lze znalosti využít.
"Děkuju," přijal s širokým úsměvem vybranou leštěnku a hned si posunul brýle po nose, aby si přečetl, co vůbec na obalu stojí. "Chemické poškození, no tedy... Na to mechanické by ale každá leštěnka byla krátká, hádám. Budu muset být trochu opatrnější, naposledy jsem koště odřel o koruny borovic na jedné vrchovině. Jsem v polovině jednoho výletu, abych tak řekl," navázal a mrkl. "Určitě už jsi slyšela o geoglyfech. Křídový kůň? Dlouhý muž? Neuvěřitelné, brilantní, jsou tu tisíce let a jsou po celé planetě. Vezmi koště a můžeš letět se mnou," navrhl John neméně optimisticky.

_________________

Gweeny při předání leštěnky kolejnímu řediteli trochu zaváhala, jestli i tu svou, stále svírajíc v levé ruce, nevymění za nějaký účinnější preparát. Přece ale bylo na místě předpokládat, že k žádnému výraznému chemickému poškození její Nimbus při famfrpálu nepřijde, a navíc by ráda uspořila nějaké ty galeony na nové rukavice. Potěšeně se usmála, když pan profesor John vypadal s jejím výběrem spokojeně. "Není zač," broukla v odpověď a začala po kapsách nesoustředěně hledat váček s penězi. Nesoustředěně proto, že se zájmem poslouchala Wellsíkovo vyprávění.
"Páni, za geoglyfy na koštěti? To zní úžasně!" zalapala upřímně Gwen po dechu. V očích se jí zaleskl takový ten fascinovaný pohled, studijní zájem, prostě to co vždy, když slyšela o něčem takhle speciálním. "Vždycky jsem chtěla vidět plošinu Nazca, byl jste tam?" vyhrkla potom nadšeně a založila si ruce na prsou, naprosto ztrácejíc zájem o leštěnky. Jako by jí až potom došlo to, co profesor řekl.
"Letět s vámi? Vážně?" podivila se s neskrývaným, upřímným překvapením. "Teda, bylo by to super, určitě, ale ... nevím, jestli bych mohla takhle odletět, a, vy byste mě opravdu vzal s sebou?" poulila Gweeny na profesora oči fascinovaně. Tušila, co jí na to asi řekne táta, ale v hlavě už to samo pracovalo a představovala si, jaké by to bylo vyrazit na koštětrip za geoglyfy. Zkousla si ret, což bylo jasné znamení toho, že přemýšlí, jak na to. Protože už přece jen měla jít do páťáku a nebyla už jako malá, že by se klidně sbalila a odletěla hned.
"A, ehm, zaplatím ještě tu leštěnku," dodala Gwee, pořád trochu zaskočeně, a přesunula se kousek k pokladně. Nehodlala si nechat pana profesora jen tak utéct, protože když už ten návrh řekl nahlas, dalo se čekat, že se ho malá Havraspárka chytí.

| +

Mimo herně:
Omlouvám se za případně horší kvalitu postu, nejsem doma a nemám tu kam utéct do klidu na psaní

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Johnovi se na rtech objevil téměř zálibný úsměv, jak si vybavoval něco z minulosti. "Nebyl jsem od Peru daleko, ale měl jsem plné ruce práce. Však víš, prchání před místními nástrahami, nějaké to zachraňování... Občas to bylo těsné a neměl jsem s sebou koště. Takže ne, plošinu Nazca ještě musím prozkoumat," přikývl bezstarostně s takovou jistotou, jako by se tam mohl vypravit hned příští týden, aby to napravil.
Při Gwenině váhání John překvapeně zamrkal a rozhodil rukama. "A od čeho jiného máte prázdniny? Tohle se přes víkend během školního roku dá stíhat leda s obracečem času! I když musím říct, že vedle pyramid jsou to právě geoglyfy, které najdeš roztroušené úplně všude, takže bys ani nemusela přetáčet ručičky hodinek... Křída a vápenec jsou v Anglii jako stvořené pro ty nejjasnější obrazce, kdežto v takové Austrálii už musíš víc napínat oči a ještě se bát, že tě v letu sejme nějaké místní polétavé zvíře, i když tam to zase určitě nebude třeba peruánský zmijozubý drak - škoda, krásný exemplář. Peru bych s chutí riskl, i když naposledy mi přenášedlo pěkně zamotalo hlavu a vyhodilo mě na špatném místě," přemýšlel John nahlas, přičemž si mnul bradu, a nakonec blýskl po Gweeny zářivým úsměvem, aniž by si byl vědom toho, že jako obvykle chrlí veškerá slova raketovým tempem, které někdo nemusel udržet.
Ne, nikoli příští týden. John Wells byl schopný sbalit se i z hodiny na hodinu a bez ministerského povolení odcestovat třeba na Měsíc.
Stejně jako Gweeny si ovšem s plácnutím do čela připomněl, že se nechal unést - leštěnka ještě ani nebyla zaplacená. "Zbývá jen promyslet tu kapsu. Lycoris má Jižní Ameriku ráda," pravil potutelně.

_________________

Jasmine vykulila překvapeně očka. To jí vážně Erkki právě nabídl, že by jí vzal do Finska? Jasmínka se musela štípnout, protože tomu nemohla uvěřit, to by totiž možná i zvážila to, že by vzala Erkkiho opravdu do Indie, kam se letos ještě s rodinou chystali.. a kdyby ne letos, tak třeba další prázdniny, alespoň by se nenudila jako tyhle. "To by bylo super," broukla po chvíli kapku omámeně a snažila se, aby nezněla moc dychtivě. Ten nápad se jí však velmi zalíbil, to musela přiznat.
"Nepřeháním," broukla zcela vážně a pokývala hlavou. Opravdu to myslela vážně, Erkki talent byl a vlastně byla zvědavá na to, jaké to bylo proti němu hrát a přišlo jí líto, že ještě neměla šanci to zjistit. Tak trochu doufala, že se to letos změní, a bylo jí fuk, ať už by to byl jen normální trénink nebo hra jako taková. "Tak to mají určitě pravdu a určitě to jednou tak daleko dotáhneš," mrkla na něho a dokonce se i usmála. Tohle taky myslela vážně, Erkki talent byl, měl styky a tak neviděla problém v tom, aby se dopracoval tak daleko jako jeho otec nebo klidně ještě dál, všechno bylo možný, a pokud si povede tak dobře jako do teď..
Jasmine byla ráda, že Erkki se zmrzlinou souhlasil, znamenalo to totiž, že nebude muset po Příčné dále bloudit sama a i když byla možnost, že si ho dříve či později vyzvedne jeho otec, nevadilo jí to, a tak to Erkkimu odsouhlasila. Zaplatila pak všechny věci, zamluvila si na své jméno jednu Kometu 220 s tím, že si jí tady zítra vyzvedne její otec a chvíli na to společně s Erkkim vymizela z obchodu na skvělou zmrzlinu.

>>>

_________________

Drabbleodchod:

Gweeny asi měla opravdu štěstí, že ve famfrpálových potřebách potkala profesora Wellse. Najednou se tu totiž náhodou objevilo řešení, jak zachránit umírající prázdniny. „Páni, to zní vážně… suprově! Teda, chci říct, takový výlet jen po Anglii, to by taťku přemluvit určitě šlo,“ jo, Havraspárka už to před sebou viděla v živých barvách. Koštětrip, co zachrání nudu, a navíc takhle Nimbus protáhne určitě víc než při famfrpálu. Leštěnku zaplatila s myšlenkami točícími se jen kolem toho.
S nadšením potom kolejnímu řediteli slíbila, že se hned dnes zkusí domluvit, a pokud jí nikdo nebude bránit, poletí s radostí a ráno bude připravená.

>>>

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Kdykoliv měla Scarlet cestu na Příčnou ulici, nikdy se nezapomněla zastavit v Prvotřídních potřebách pro famfrpál, protože sport na košťatech byl pro celou její rodinu zkrátka vášeň, a i kdyby měla jen tak očumovat, návštěva tohohle obchůdku byla nutnost. Co kdyby jim zrovna přišla nějaká novinka, že. Dnes to ale bylo jiné v tom, že sem Scarlet vyrazila zcela cíleně, poněvadž i když byl teprve únor, Skyovy narozeniny se blížily celkem rychle a byl pomalu čas přemýšlet o dárku. Scarlet sice zatím neměla představu o ničem určitém, ale s jistotou věděla, že to nebude žádný hudební nástroj. Ačkoliv… možná by měla opustit i představu něčeho spjatého s famfrpálem a poohlédnout se třeba po takovém banánovníku. Tím by možná trumfla i tu Kometu od Harryho k Vánocům!

Mimo herně:
Na nikoho nečekám.

_________________

Scarlet o vlku, vlk... za regálem.
Harry si zrovna prohlížel novou sadu kvalitních rukavic a brýlí vylepšených několika kouzly, aby brýle odpuzovaly dešťové kapky a rukavice v zimě hřály, když zacinkal zvonek nad dveřmi a do obchodu někdo vešel. Obvykle by ho to moc nezajímalo, ale momentálně se nudil a potřeboval si povídat, klidně i s naprostými cizinci.
Proto se vyklonil zpoza regálu s rukavicemi a rozzářil se jako měsíček na hnoji, když spatřil sestřenku, kterou už letos nevídal ve škole a docela ho to mrzelo. „Koho to sem čerti nesou, hm?!“ zazubil se na ni široce, očividně opravdu moc rád, že ji vidí, a vyšel jí vstříc, aby ji bez varování objal. „Jak se vede, Scarlet? Co ty tady vyvádíš?“ zeptal se hned a zkoumavě si ji prohlédl od hlavy k patě. Nezměnila se, ne moc. On taky ne, jen poslední dobou vypadal daleko víc ustaraně a tak nějak postrádal tu pro něj tolik typickou energii, tu jiskru v oku.

Mimo herně:
Já se ti sem vecpu, pokud ti teda nebude vadit, že se ve čtvrtek odmlčím a napíšu pak asi až v neděli/pondělí

_________________

Scarlet očividně nikoho známého nečekala, a když se ozval Harryho hlas, lehce sebou škubla, načež se jí oči rozšířily překvapením a rty potěšeným úsměvem. „Harry!“ houkla na pozdrav a příliš se nezdráhala, aby svého nejmilejšího bratránka objala na oplátku. „Tyjo, já tě hrozně ráda vidím, poslední dobou o tobě nemám moc zpráv. Ne že by to bylo něco překvapujícího, já jsem stejně zahrabaná buď v knížkách do školy, nebo ve scénářích do divadla – od novýho roku jsem se k tomu zase vrátila, si nedovedeš představit, jak mi to chybělo – anebo… mám něco jinýho, takže okolní svět jde kolikrát mimo mě a je občas s podivem, že vůbec vim, jakej je den,“ rozpovídala se Scarlet a odmlčela se až ve chvíli, kdy se potřebovala nadechnout. „Ale jinak se vede dobře, to jo. Sem jsem si na chvíli odskočila, protože ta vopice, co je prej údajně můj bratr, bude mít za pár tejdnů narozeniny, tak jsem si říkala, že bych měla pomalu začít s vymýšlením.“ S těmi slovy se na Harryho významně podívala, jestli by jí s tím vymýšlením třeba nemohl píchnout, když už na sebe takhle narazili. Při té příležitosti si také bratránka konečně pořádně prohlédla a následně jemně svraštila obočí, protože se jí něco na něm nezdálo, ale zatím to nenadhazovala, tedy pokud nepočítáme otázku: „No a co ty, povídej, přeháněj, jak se máš a jak je v Bradavicích?“

Mimo herně:
Neva. :3

_________________

Harry se široce zazubil, protože byl zkrátka rád, že svou pihatou sestřenku po nějaké době zase vidí. A rozhodně to bylo lepší, než otravovat nějakého cizince s tím, že si prostě nutně potřebuje s někým povídat. „Já ti budu častěji psát, slibuju! A klidně s tebou někdy vyrazím na zmrzlinu, nebo tak něco,“ přislíbil, když mu Scarlet sdělila, že o něm poslední dobou moc zpráv nemá. On o ní taky ne - pokud se něco sem tam dozvěděl, bylo to spíš od ostatních Craneů. „A jak ti škola jde?“ zeptal se s upřímným zájmem. „Vrátila, jo? Ty teda jedeš,“ zazubil se a pokýval uznale hlavou. Kde na to brala energii, sakra?
Co se Skyových narozenin týkalo, Harry si ani neuvědomil, že opičák nějaké narozeniny mít bude, natož aby přemýšlel nad tím, co mu k nim daruje. Měl teď svých starostí nad hlavu a na ostatní tak nějak sobecky zapomínal. „Kup mu banánovník,“ navrhl pobaveně, protože si dobře všímal Skyovy lásky k banánům. „Nebo knížku o banánovníkách, třeba jí přečte.“ Nebo banán, dodal v duchu a usmyslel si, že takovou pakárnu asi udělá on - a dá bratránkovi banán s červenou mašlí. Nebo dort ve tvaru banánu, HMM.
„A co ten tvůj frajer, sestřenko, hm?“ začal Harry vyzvídat a vlnil přitom obočím o sto šest. Nevěděl nic konkrétního, jen se doslechl, že Scarlet někoho má, a že s tím někým už údajně randí nějakou dobu. A byl zvědavý!
Když se ovšem role vyměnily a tazatelem se stala Scarlet, Harry trochu znejistěl, úsměv byl ten tam a pohledem zatěkal kolem sebe. „No, abych byl upřímný... tak se moc dobře nemám. Rozhodně už bylo líp,“ přiznal s povzdechem, zašklebil se a očima se vrátil ke Scarlet. „A Bradavice ještě pořád stojí, Brumbál ještě pořád dýchá a řediteluje, takže asi dobrý. Akorát tam asi začíná invaze blbů - je tam mezi profesorama nějakej čistokrevnej Rusák, co tam dělá dusno a prosazuje ministerský názory a tak.“ Při vzpomínce na soudruha Dragomirova se Harry zamračil.

_________________

„No, ne že bych ti občas nemohla napsat i já, že jo. Ale tu zmrzlinu taky beru, Fortescue bude mít určitě zase nějaký nový příchutě, takže až bude trochu tepleji, tak si dáme do nosu.“ Pravda, zrovna zmrzlina byla pochutina, kterou Scarlet mohla za každého ročního období, ale když svítilo sluníčko a člověk při tom mohl sedět venku na zahrádce, to bylo stejně nejlepší. „Ale tak normálka. Ta teorie mi sice někdy leze i ušima, ale vlastně mě to baví, a když se přejde k praxi, tak je to vůbec lebeda.“ Slyšet Scarlet říkat, že ji učení baví, to bylo asi trochu něco neuvěřitelného, ale magiarcheologie ji zkrátka vážně bavila. „Zase tak často ale představení taky nemám, každopádně mi to celkem chybělo, v Bradavicích se moc nedalo tomu věnovat. Ale tyjo, se tam občas potkávám s tou mladou profesorkou lektvarů, Ní Mhóráinovou, to jsem vůbec netušila, že taky fušuje do divadla. Ji pak ve škole pozdravuj, když na ni narazíš,“ zazubila se pak Scarlet na bratránka.
„Nemůžu tvrdit, že by mě banánovník taky nenapadl,“ ušklíbla se následně v reakci na Harryho radu, co pořídit Skyovi k narozeninám. „To by mu pak třeba nevadilo se přiznat k tomu, že jsme příbuzní,“ zažertovala, „ale napadlo mě taky něco k famfrcu, když už dostal k Vánocům to koště. Ideální by asi bylo to nějak propojit.“
Scarlet se při Harryho další poznámce málem zakuckala. „Můj frajer?“ zopakovala po něm, jako by neměla nejmenší tušení, o čem to mluví. Jenže pak si povzdechla, protože poslední dobou dostávala podobných otázek víc, hlavně od maminky, před kterou toho moc utajit nedokázala, protože maminky a jejich zázračné schopnosti dohlédnout svým potomkům až na dno duše, že. Kdo ví, jak dlouho jí budou ještě stačit vágní odpovědi, že možná někdo v dohledu je, ale že zatím to moc vážně nevypadalo. „Je to… složitější,“ pokrčila následně rameny, když si uvědomila, že na chvilku pustila Harryho z hlavy a zapomněla na okolí.
Jen těžko se dalo ubránit zvědavému výrazu, když se Harry přiznal k tomu, že mu bylo už líp. „Rose se o někom takovém zmínila v dopise. No… asi se něco takového dalo čekat, že si tam nasadí špicla,“ zamumlala Scarlet a na jednu stranu byla ráda, že už v Bradavicích není, protože být pod dohledem někoho takového, to neznělo dobře. A soucítila s těmi, co ho tam musí snášet. „Ale zpátky k tobě, hm?“ broukla posléze a pátravě se na bratránka zadívala. „Co se stalo?“ zeptala se polohlasem, připravená vyslechnout cokoliv, co by Harry mohl mít na srdci.

_________________