Cassie se zazubila a pokývala hlavou, když jí bylo sděleno, že jí to Derek poví. Sice si stále nebyla tak úplně jistá, jestli té pravdě chce čelit. Jenže už od dětství byla zvědavá a tahle její část tak trochu vyhrávala, no. "Nezačnu, slibuju. Nemůže to být tak hrozný," mrkla na něho s úsměvem, protože si neuměla představit nic moc hrozného, kvůli čemu by ona jančila. Protože ona nejančila skoro kvůli ničemu, pokud se nepočítal její bratr ve Fénixově řádu.
"To víš ty nejlépe, ne?" I když se Cassandra snažila tvářit sebevíc vážně, moc jí to nešlo, takže koutky úst jí pobaveně cukaly. "Určitě ne," potvrdila mu pak s pokýváním hlavy. "Někdy jsou děti celkem bezvadný. S pár lidmi pořádáme dětské tábory, je to celkem sranda. Ale učit bych stejně nechtěla," ušklíbla se pobaveně, protože prostě u toho učení by musela být ještě více zodpovědnější a jí bohatě stačilo, že musela na ty prcky někde v přírodě dávat pozor. A že na ní museli dávat pozor zase ostatní vedoucí? No a co.
Cassie rozhodně neušlo, že Derek část svého smyslu pro humor ztratil, protože to myslela jako vtip. Asi. Chabý úsměv fakt jako reakci nečekala, takže se jen nespokojeně zašklebila. "No, jestli zapomeneš, tak tě pokoušu já," mrkla na něj, protože ona na podobné věci zapomínala dost často. Sice toho později litovala, ale pak se s tím většinou nedalo nic dělat, takže tak. To, že nemá jezdit o úplňku tak úplně pochopila, protože některé věci jí docházeli opravdu hodně pomalu, takže spojit si to s tím problémem, o kterém by měli někdy příště mluvit, opravdu nedokázala. A ne, rozhodně nehrozilo, že by jí to došlo třeba o pár chvil později, protože na to upozornění zapomněla do několika minut. A taky se na to napila, takže tak, no.
"Já taky ne, to je super, ne? To můžeme strávit společně! Ukážu ti nově otevřené krámky, kde pracuju a mnoho dalších zajímavých věcí!" Jo, protože s Cassie chtěl určitě zbytek dne Derek strávit. Navíc přímo řekl, že mohou vymyslet něco společně! Cassandra se tedy nehodlala dneska od Dereka ani hnout, protože nemusela a ani nechtěla. "Na oběd se můžeme stavit třeba u Draka nebo v Duze, tam aspoň nehrozí, že ti to jídlo zdrhne z talíře dřív, než ho vůbec donesou na stůl," mrkla na Dereka pak zcela pobaveně, ale myslela to vážně, protože jíst v Kotli prostě o život bylo, no.

_________________

Neodpustil jsem si další úšklebek, protože Cassandra zkrátka neměla nejmenší tušení, jak hrozné to, co tajím, je. A taky jsem neměl nejmenší tušení, jak na to zareaguje - upřímně jsem doufal, že není jednou z těch, co se ke mně obrátí zády. Mrzelo by mě to.
Informace, že zrovna Cassie pořádá dětské tábory, mě překvapila. Nikdy jsem ji nepovažoval za člověka, co by vyhledával společnost dětí, ale zřejmě jsem se mýlil. I když tvrdila, že učit by je nechtěla - i tábory ale byly trošku o vzdělávání, ne? „Ty pořádáš dětské tábory? Jak ses k tomu, u všech ďasů, dostala?“ zeptal jsem se překvapeně a upřel na ni zvědavý pohled. Tohle mě tedy vážně zajímalo. Kdyby ty tábory vedl Sheridan, nedivil bych se tolik, ale Cassie...
Když pak Cassie podotkla, že jestli zapomenu na dopisy, pokouše mě pro změnu ona, usmál jsem se více široce, než předtím, protože když o pokousání mluvila ona, nebylo to tak děsivé. „Tak to možná zapomenu schválně,“ prohodil jsem, zatvářil jsem se jako neviňátko a laškovně na ni mrknul. Tohle byl záblesk mého starého já, naprosto vzácný okamžik.
Očekával jsem, že se Cassie nadšeně chytí toho, že nemám na dnešek žádné konkrétní plány, takže jsem se zatvářil pobaveně a na její návrh jsem přikývnul. „Dobře, ale... Když jsem delší dobu mezi lidmi, nedělá mi to moc dobře - takže to nebudeme přehánět, jo?“ prohodil jsem prosebně. Necítil jsem se dobře, když kolem mě byla spousta lidí, a navíc mě lidi po nějaké chvíli začínali štvát, tudíž se ze mě stával mrzutý nemluva a dost nudný společník. „To je jedno, kam půjdeme na jídlo,“ usoudil jsem nakonec a pokrčil rameny. Výběr jsem hodlal nechat na Cassie, když už nám to tak hezky naplánovala. A upřímně jsem doufal, že tu nepotkám nějakého dalšího známého.

_________________

Když se Derek tak překvapeně zeptal, Cassie nespokojeně našpulila rty, protože neviděla nic špatného na tom, že by zrovna ona měla pořádat dětské tábory. "Jo, pořádám. Problém?" pozvedla tázavě obočí, ale rozhodně to nemyslela nijak špatně, i když se jí to možná trochu dotklo, protože ona přeci zodpovědná byla! Haha. "Ani nevím, hele. Jednou jsem se bavila s pár lidmi, se kterými jezdím šplhat po skalách, že by byla celkem sranda, vést ke sportu už od mala i děcka. Takže asi nějak takhle jsem se k tomu dostala," nakrčila nosík, jak se snažila přijít na to, čí to byl v úplném základu nápad, ale protože se jí to nedařilo zjistit, nakonec to nechala být. "A je to celkem sranda, ty děti jsou šikovné. Někdy by jsi mohl jet s námi," broukla s úsměvem, protože vedoucí hledali stále. Ne že by o nich byla tak hrozná nouze, ale ne vždy se sešla úplně celá parta, no.
Jakmile na ní laškovně zamrkal on, Cassandra se neudržela a oplatila mu to. "Jo? Tak to bude hodně velký trest," zabručela s širokým úsměvem a vážně se snažila aspoň na chvíli udržet vážnou tvář. Ne že by se jí to dařilo, takže toho nechala a místo toho se napila dýňového džusu.
Cassie se neubránila pobavenému úšklebku, protože si to možná vyložila trochu jinak než měla, ale to byla prostě ona, takže s tím Derek musel tak trochu počítat. "Jasný, bez problému, nemusíme se tady zdržovat moc dlouho." Pokývala hlavou, že to vážně přehánět nebudou. "A co nestihneme dneska, můžeme projít jindy," dodala s dalším úsměvem, protože to by vlastně bylo taky celkem fajn, ne? Setkat se znovu.. I když se dohodli, že si budou psát dopisy a tak, Cassandra možná trochu pochybovala, že to Derek skutečně pochytí, takže každý domluvený plán nebrala zas tak moc vážně. Dokud totiž nebude Derekův dopis svírat v rukou, tak tomu prostě uvěřit nemohla, no.
"Dobře, já něco vyberu, ale na něco musíš mít chuť víc, ne?" povytáhla tázavě obočí, protože i jí to bylo konec konců fuk. Měla chuť tak nějak na všechno, no.

_________________

„Žádnej problém,“ ujistil jsem Cassie s rádoby vážnou tváří, ale koutky úst mi trošičku cukaly vzhůru a v očích mi pobaveně zajiskřilo. Zrovna Cassandra totiž nebyla člověk, kterého byste si představovali u dětí. Kdybych ji neznal, naopak bych do ní řekl, že je to přesně ten typ, co se dětem raději vyhýbá. „Aha...,“ přikývl jsem ne tak úplně věřícně, když mi sdělila, jak se k tomu pořádání dětských táborů dostala. Ono bylo vážně těžké uvěřit, že se zrovna Cassie věnuje něčemu takovému. U Sheridana by mě to nepřekvapilo, ale u ní zkrátka ano.
Když vzápětí zmínila, že bych mohl jet někdy s nimi, zatvářil jsem se poměrně zděšeně a okamžitě jsem zakroutil hlavou, abych ten návrh zamítl. Ani jsem nad tím nemusel přemýšlet, abych okamžitě věděl, že ne, tohle nepůjde. Ne že by mi nějak výrazně vadila práce s dětmi, ale spíš jsem se bál, že jim něco udělám. Raději jsem se od všech držel dál. Už jenom to, že budu v Bradavicích, kde je spousta dětí, mi nahánělo husí kůži. Brumbál mě ale ujišťoval, že za pomoci kolegy Snailera a vlkodlačího lektvaru to všechno zvládnu a nemám se čeho obávat. „Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad, Cassie, ale díky za návrh,“ pronesl jsem nakonec zdvořile a omluvně se pousmál.
To laškování mě bavilo, ale ve skutečnosti jsem se nechtěl do ničeho vrhat po hlavě a nechtěl jsem si ani Cassie pouštět příliš blízko k tělu, pro její vlastní bezpečí. To mi ale nebránilo pobaveně se usmát a zakroutit hlavou, když podotkla, že mě čeká velký trest. Představa hezká, jen poněkud utopická.
Na její ujištění, že nic nebudeme přehánět a co nestihneme dneska, můžeme stihnout jindy, jsem souhlasně pokýval hlavou. Neměl jsem nic proti tomu, abychom se zase někdy potkali - Cassie byla fajn společnice.
No a co se jídla týkalo, samozřejmě, že jsem na něco měl víc chuť... „Jo, mám chuť na maso,“ přiznal jsem s úšklebkem, protože tahle chuť u mě často převládala nad všemi ostatními. „Dal bych si pořádnej steak. Mají u Duhy steaky?“ zeptal jsem se, protože jsem netušil, jaká je nabídka zmiňované hospody. Zato jsem si byl ale celkem jistý, že kdybychom šli k Drakovi, burger nebo bageta by mě asi neuspokojil. Jak moje chuťové buňky, tak můj žaludek, který toho obvykle pojal opravdu hodně. Zblajznout na posezení flákotu masa mi nedělalo sebemenší problémy a obvykle jsem pak ještě našel místo na zákusek.

_________________

"Ty mi nevěříš." Obvinila Cassandra svého kamaráda a nespokojeně si odfrkla. Podle toho jak se tvářil to tak opravdu v jednu chvíli vypadalo. "Ale já to chápu. Kdo zná mě a mého bratra, většinou si myslí, že jenom kecám," ušklíbla se nespokojeně, protože ona se přeci k dětem taky chovala! Asi. Neznamenalo však přeci, že když jeden z Lynchových byl zodpovědnější, ten druhý taky nemohl být. No dobře, zrovna Cassie zodpovědná moc nebyla. Ale snažila se!
Když Derek zakroutil hlavou hned, jak padla ona nabídka, Cassandra nespokojeně našpulila rty. "Alespoň by jsi si vyzkoušel práci s dětmi," pokrčila ledabyle rameny a pousmála se. "Ani by jsi tam nemusel zůstávat přes noc, stačí na pár hodin po odpoledním klidu, to je spousta zajímavých aktivit!" Samozřejmě Cassie věděla, že vše záleželo především na počasí, takže některé dny nemusely být aktivity zajímavé skoro žádné, protože v dešti se moc po skalách nebo tak lézt nedá. To už totiž Cassandra zkoušela, no. "Ale když nechceš, nutit tě nebudu, je to tvoje věc." Zabručela nakonec, protože přemlouvat ho nehodlala. Nechtěl, nechtěl. Jeho věc.
Cassie se musela zamyslet - což se zas tak moc často nestávalo, pravda - protože si nebyla tak úplně jistá jídelníčkem u Duhy, zas tak často tam nechodila a maso sice v oblibě ráda, ale ani tak ne moc často, no. "Jo, mám pocit, že jo. Takže Duha, tam je to moc pěkný. A nejen interiér, ale i někteří barmani," zasnila se s širokým úsměvem Cassie, a když si po chvilce vzpomněla, že tady vlastně není s kamarádkou, ale s kamarádem, omluvně na něho zamrkala. "Občas tam mají i pěkný servírky," dodala rychle, protože ty Cassandra uměla ocenit taky, i když o trošičku méně, než ty pěkné barmany, no. A třeba na takového Joshuu Udinova se opravdu hezky dívalo.

_________________

Já nevěřím nikomu nic, milá zlatá, obvykle ani nos mezi očima, pomyslel jsem si sarkasticky, když mě Cassandra obvinila, že nevěřím jejím slovům. No, vždyť tomu bylo těžké uvěřit, nemohla se přece tak divit! „Já si nemyslím, že kecáš, Cassie, jenom je tomu těžké věřit. Tohle je něco, co bych tipoval spíš na Sheridana, než na tebe - práce s dětmi a tak,“ přiznal jsem bez obalu a pokrčil jsem rameny. Všichni přece brali Sheriho za toho zodpovědnějšího a spolehlivějšího, ne? Nebyl jsem žádná výjimka.
Když Cassie podotkla, že bych na tom dětském táboře ani nemusel zůstávat přes noc, zatvářil jsem se zamyšleně, jako bych nad tou nabídkou nakonec vážně uvažoval, ale na závěr jsem znovu zakroutil hlavou. „Možná někdy jindy, ale děkuju za nabídku,“ zamumlal jsem. Ne, necítil jsem se na to. Něco mi sice našeptávalo, že jsem to mohl zkusit, aby pro mě Bradavice pak nebyly takový šok, ale víte přece, co se říká - že nejlepší je křest ohněm. A já nepochyboval o tom, že přesně ten mě po příjezdu do Bradavic čeká.
„No, pokud tam mají dobré steaky, tak tam klidně půjdu,“ odkývl jsem výběr Duhy a na okamžik jsem se zatvářil docela mlsně. „Takže ty tam pokukuješ po nějakém barmanovi, jo? A jdeme tam opravdu kvůli steakům?“ prohodil jsem pobaveně. Pak jsem potřásl hlavou, protože mě nějaké servírky moc nezajímaly. Ne že bych se nerad otáčel za sukněmi, ale nehodlal jsem si s nikým nic začínat, nebylo to rozumné.
Na okamžik jsem se ohlédl k muži, který před chvílí do lokálu přišel, ale pak jsem se zahleděl zpátky na Cassie. To nejdůležitější už jsme probrali, pokud nepočítáme můj problém, a já byl už docela natěšený na ty steaky, takže jsem zabubnoval prsty do desky stolu. „Tak co, půjdeme?“ prohodil jsem tázavě, připraven ihned vyrazit na procházku po Londýně a pak na to jídlo. Vyhládlo mi. Poslední dobou jsem totiž jedl často a jedl jsem hodně.

_________________

Lair se prokousával materiálem postupně a čím víc toho věděl, tím víc mu z toho bylo zle. Bylo to nebezpečné, fanatické a hlavně - byl za to Azkaban. A on sám se nyní pohyboval na ostří nože, pokud se po něm chtělo reprezentování těch myšlenek, které měl na papíře. Dal by se označit za buřiče, hlupáka, co si pouští ústa na špacír a tak zcela dobrovolně kráčí do temnot vstříc smrti a děsivé věčnosti.
Děsí vás věčnost? Tak děsí vás Boží věčnost? Tak řekněte! Na tu otázku nenacházel odpovědi, snad možná proto, že to bylo něco, co se ho týkalo okrajově. A přesto. On byl ve všem a všudypřítomný. Jistě. Jak… proč tedy vůbec dovolí, aby se dělo tohle? Proč lidé tak snadno spadnou k černotě? K temnotě tak temné, že se lepí na podrážky bot ostatních? Vzhledem k tomu, že pisatelka ještě neposlala slíbenou postavu, byl Lair zatím sám a bylo na čase posunout děj trošku dál. Tak například menším průvanem.
Někdo vešel k Děravému Kotli a nečekaný menší průvan způsobil, že pečlivě naskládané materiály, ničím nezatížené se rozletěli všude kolem. Byla to menší nárazová vichřice, přestože venku zase až takový vítr nebyl. Prostě někdo někde nechal otevřené okno. Lair Palmer si z obličeje sundal rozložené noviny, které se mu přilípli k nosu, a shlédl na dílo zkázy.
„No ty vosku.“ Ujelo mu, protože už delší dobu musel nadávat slušně a to v člověku zanechá stopy. Tak hlavně nesmíte brát Jeho jméno nadarmo, že ano. A taky to nesmí být nic co by bylo vyloženě... ostré. Teď po snídani, už se trochu rozkoukal a po vteřinovém překvapení a bodnutí vzteku, začal energicky sbírat výstřižky z novin i noviny samotné. Vše co předtím bylo tak krásně doplněno poznámkami, mimo jiné i jím zakroužkovanou prací v inzerátech (což dělal před chvílí a také to nemusel nikdo vědět) bylo pomíchané. A jeden list papíru zaletěl dokonce i k dvojici nedaleko… nebo tam snad byl už předtím? Možná ano, možná, že vypadl ze štosu materiálu, který Lair před chvílí nesl ke stolku. Každopádně výmluvně ležel na zemi a bylo jen na dvojici, jestli ho sebere nebo ne, šlo jen o jakousi stránku z Denního Věštce, ovšem staršího data.

_________________

Protože Derek vytáhl jejího bratra, nespokojeně si odfrkla a probodla ho trochu naštvaným pohledem. "Jo, protože Sheri je ten zodpovědnější, jo?" povytáhla tázavě obočí. Moc dobře si však uvědomovala, že to tak skutečně bylo, ale jí ta práce s dětmi bavila. A dávala do toho co nejvíc mohla, nebo se o to aspoň pokoušela. "No, nejsi první ani poslední." Zamumlala nakonec s pokrčením ramen a upila dýňového džusu. Hold se musela smířit, že ty lidi, kteří jí i jejího bratra znali, jí navždy budou brát jako tu méně zodpovědnější. Ne že by to Cassie nějak vadilo, protože většinu času tomu skutečně bylo. Jenže když byla s prcky, snažila se, opravdu moc.
"Dobře, dobře. Vzdávám to, přemlouvat tě nebudu." Pozvedla ruce na znamení, že se tedy vzdává. "Ale připili jsme si na nové začátky, ne? Tady by jsi poznal nové lidi.." Dodala ještě rychlou otázku než se pousmála. Nechtěl, nechtěl. Cassandra nebyla člověk, který by do někoho šťoural tak dlouho, než by svůj názor změnil. Pokud to tedy nebyl její bratr Sheridan, do toho šťouchala ráda a pořád. Na Derekovi však bylo poznat, že se mu do něčeho takového nechce, což byla zcela jeho věc.
Cassandra se pobaveně zašklebila. "Já nepokukuju po nikom, jenom konstatuju. Ale ano, jdeme tam kvůli těm steakům, vaří tam opravdu dobře." Zasmála se nakonec a pokrčila rameny. No, dobře, pokukovala, ale Cassie se otočila za každým pěkným chlapem, no.
I Cassie za tu dobu, co tu seděli, celkem vyhládlo, takže souhlasně pokývala, když Derek přišel s tím návrhem, jestli tedy půjdou. "Můžeme se po cestě stavit na zmrzlině, mají tam prý jednu s příchutí slaniny," ušklíbla se a pomalu se zvedla od stolu natahujíc se pro svou skleničku, aby mohla dopít zbytek toho džusu. Na chvíli se ohlédla k muži, který před chvílí sešel do lokálu - ta nadávka, kterou použil se totiž nedala zas tak přeslechnout a navíc jí to připadalo děsně vtipné. Mrkla po Derekovi, zaplatila útratu za sebe, a pak sebrala ten papírek, který očividně tomu cizinci upadl, a když pak společně s Derekem procházeli kolem jeho stolu, položila mu ho tam nazpátek.

>>> Uličky

_________________

<<<

Z popudu neznámému Reggiemu samotnému to mladý Dewanji zakotvil v Děravém kotli. Na Příčnou se vyrazil potloukat už poměrně ráno - hodně ráno, ještě před otevřením obchodů - a nerušeně okukoval výlohy. Když se v jeho útrobách naléhavě ozval žaludek, že by se kromě očí mohlo pást ještě něco, marně zkusil Raghu štěstí u Hladového draka. Okno ještě bylo zavřené, a tak mu nezbylo než to zkusit ještě v Kotli - a uspěl. Sice na to jídlo čekal fakticky dlouho - s každým zakručením v břiše jako by to bylo ještě déle - ale vyplatilo se to. Domácí děravá polévka v něm mizela obstojně svižným tempem, takže si objednal ještě jednu. Cože to vlastně dělal takhle brzo na Příčné, tedy, proč musel od svítání očumovat výlohy?
Na to skrýval odpověď deník, který Raghu uprostřed hostiny vytáhl z brašny. Plánoval něco velkého, alchymistického, a s části s tím měla dost co dělat Nelsonová, která ho přivedla na takové zajímavé myšlenky. V deníku se nacházelo spoustu spekulací a nápadů, jak v soukromém projektu pokročit, a včera večer přišel Reggie náhodou na něco opravdu přelomového. Později než ráno to nemohl zkusit - dokud nepřišel na to, že k uskutečnění pokusu bude potřeba celkem dost věcí, kterými jeho domácí zásobárna nedisponuje. V zásobě je měly obchody na Příčné, ale byl tu trochu jiný problém, který teď Raghu řešil výpočty na prázdných stranách deníku, zatímco mu druhá polévka pomalu chladla. Problém finanční, jak jinak. Ne, že by Arjuna brala ekonomie, ale zkrátka a dobře nevěděl, jestli na ten pokus vůbec má. Stál by za to, to určitě, ve vzduchu ale viselo velké ALE. A rodiče určitě o sponzorský dar poprosit nemohl.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, libovolné osůbky vítány

_________________

Bylo ráno, opravdu brzo ráno, což pro mladého Kanea znamenalo půlnoc a tedy minimální šanci na to, že by mohl postel opustit. Ten den (to odporné ráno) se ale lišilo tím, že za nic na světě nemohl usnout. Furt se převaloval ze strany na stranu, v jednu chvíli hleděl do stropu, a pak se ze sebe snažil skopnout kousavou přikrývku. Bylo tedy jasné, že když v tu brzkou hodinu jeho bosé nohy dopadly na zem, v hlavě mu kolovaly nezvykle temné myšlenky, které jej nutily se na pokoj střídavě šklebit a mračit. "Pitomý," utrousil nakonec a vytáhl se na nohy, načež ze sebe shodil přikrývku a otráveně oči stočil jejím směrem. Pak se sehl, aby mohl ze země sebrat vlastní tričko. Vlastně celý jeho pronajatý pokoj vypadal jak po výbuchu, protože pan Kane měl k úklidu svůj svérázný postoj, což prostě mělo své mouchy. Když si přes hlavu přetahoval tričko, přemýšlel tak akorát nad tím, že prázdniny brzy skončí, což je pruda, protože se bude muset učit. Jediné pozitivum shledával hlavně ve famfrpálu, který jej neustále bavil, zvláště když si oblíbil post odrážeče. Ale vlastně tu byla ještě jedna věc, proč se těšil do školy... budou tam holky. Sice tam nebude Ginger, což bylo smutné, ale ta stejně měla svého kluka, a tak se musel zamyslet nad dalšíma holkama. No třeba ta Evelin z Nebelvíru, ta nebyla zas tak špatná.
S tím se konečně, poprvé za celou tu dobu, poprvé usmál a natáhl na sebe i gatě. Do zrcadla se neobtěžoval dívat, protože by stejně asi prasklo.
Nakonec se tedy, bos, odebral směrem ke dveřím a pak dolů do lokálu, kde se s dalším táhlým zívnutím rozhlédl, aby si alespoň trochu mohl zmapovat situaci. Bylo vážně s podivem, že tu někteří lidé byli. Vždyť bylo hrozně brzo, copak vůbec nespí? Asi jako von, ale von jinak spal jak špalek. To jen ta noc byla trochu divná a on ne a ne usnout. Takže to vlastně vůbec nebyla jeho vina, jako vždy.
Poté, co si promnul oči, zamířil k obsluze, než konečně zavadil o dalšího živáčka v místnosti. "Reggie?" vypadlo z něj překvapeně, když zaostřil na kamaráda ze školy. "Co tu děláš simtě?" vysypal ze sebe rychle svou otázku a zvědavě si chlapce přeměřil pohledem. Detailů si zatím nevšímal. Chmury se sice začínaly klidit, ale ospalý byl stále.

_________________