Opožděná mobildohra

Theronovi vlastně spadl kámen ze srdce, když Angela přistoupila na jeho návrh s adoptivní dcerou, a dokonce i slíbila, že bude mlčet o svém původu. Být to na něm, vůbec by to po ní nežádal, zdála se být tak hrozně zranitelná ve všech svých představách, ale muselo to tak být. Když už se rozhodl, že se s ní chce vídat, nesměl se dopouštět zbytečných chyb. "Děkuji, jsem rád, že to chápeš," možná se mu v tu chvíli koutky pohnuly lehce vzhůru, ale možná to bylo jenom zdání, iluze na unavené tváři. Na okamžik měl nutkání dodat, že jakmile odstraní svou matku, klidně všem oznámí, že je Angie jeho opravdová dcera, a jméno Howellsová jí taky předá, ale zadržel se. Nechtěl slibovat něco, co by nakonec nemusel dokázat splnit. Ne, když tohle děvče dokázalo být vděčné i za tak málo.
"Anabelle je... no, vlastně všichni tví sourozenci jsou trochu jiní než ty," pokrčil rameny, "možná bych řekl chladnější, uzavřenější, méně upřímní k sobě i okolí. Ale snad proti tobě nebudou nic mít." Nemohl přeci přiznat rovnou, že jsou vlastně všichni sebestřední parchanti, a že největší pravděpodobnost nějaké sourozenecké lásky bude u malého Jamese, protože ten ještě neprošel Howellsovskou výchovou. A už vůbec nemohl Angele vysvětlovat, proč třeba taková Xaveria je takovou, jakou je. Co by si pak asi o něm dívka myslela, kdyby z něj vypadlo, že svou dceru zavíral ve sklepě a spolu s matkou mučil, protože si mysleli, že je mudla po matce? Kdepak, vždyť ona ani nesměla vědět, že Anabelle není čistokrevná...
"Právě proto tady máme pohádku o adopci, vždycky můžu říci, že tě chci nejprve poznat, než tě přijmu do rodiny. Hmm... co bys říkala nějakému výletu o jarních prázdninách? Máš místo, kam by ses chtěla podívat?" Možná mohlo být zvláštní, že něco takového navrhl. Ale na jednu stranu chtěl Angele opravdu vynahradit všechny ta zákazy a případy, a na tu druhou, neexistovalo momentálně nic, co by si přál více, než vypadnout na chvíli z celého toho kolotoče kolem.
Úsměv, tak nezvyklý na tváři tohoto muže, tam vydržel přeci jen o trošku déle, a ještě k tomu Theron po chvilce zaváhání položil svou velkou ruku přes tu dívčinu. "Uvidíš, nakonec to nebude tak hrozné. Tedy, doufejme," dobře, v utěšování nebo snad projevech rodičovské lásky dokonale plaval. Nikdy to nepotřeboval, Howellsovic děti měly chůvy, a on měl zase práci. Ale zrovna v tento moment si připadal tak normálně, jak jen mohl, a snad právě dnes poprvé za život zatoužil být jen obyčejným nečistokrevným šmejdem. "A proč bys to neměla někam dotáhnout? Pokud tě famfpál baví a jde ti, jen do toho, věnuj se mu profesionálně," reagoval alespoň na něco, přičemž přibližně v tu chvíli mu došlo, že jsou vlastně vánoce. A možná to souviselo nejen s dárečkem od malé slečny, ale i s tím famfrpálem. "Děkuji," věnoval jí další úsměv, tentokrát širší a upřímnější, jakýmsi způsobem dojatý, "je to úsměvné, ale tohle je zřejmě jediný dárek, který letos dostanu takříkajíc od srdíčka." Přáníčko si prohlédl, a aniž by k němu řekl jakékoliv další slovo, strčil ho do obálky zpět, a tu pak do kapsy hábitu. Neuměl vyjadřovat vděk, či snad někoho chválit, že se mu něco povedlo, ale radost z té drobnosti kupodivu měl.
"Taky bych ti chtěl něco dát k vánocům, nicméně jsem nemohl na nic přijít. Až před chvílí mě něco napadlo. Když máš tak ráda famfrpál, jak by se ti líbilo nové koště?" navrhl a počkal, co slečna na to. Peněz měl dost, o bohatství jeho rodu musela dívka slyšet, takže nějaké koště prostě nebylo problém. A Theron cítil zvláštní potřebu té malé udělat něčím radost. Protože se už ale krátil čas, zřejmě se musel chystat k odchodu, takže buď ještě s Angelou pro koště do Potřeb zašel, nebo se už rozloučili. To bylo zcela na ní. Tak či tak, Theron se poté zase vrátil do práce. Podivně klidnější než si pamatoval, že kdy byl.

>>>(možná nákup s Angie, možná ne, bez postů...)

Mimo herně:
Převelice se omlouvám... tentokrát dokonce na vině opravdu není pisatelka

_________________

Na to, že jsou to Theronovi děti, o nich nemluví kdo ví jak hezky. Nevím, jestli se jich nemám začít bát. A proč by měli proti mně něco mít? "Uvidíme, jak mě budou brát. Ale i kdyby se se mnou bavit nechtěli, tak to asi nějak přežiju. Hlavně, že budu moct trávit čas s vámi. Velká rodina by byla splněním mého snu, ale pěkně popořadě. Musím být vděčná aspoň za otce." Podávám to stylem, aby si s tím otec nedělal vůbec starosti. Nějak to zvládneme.
"Výlet o jarňáky zní fantasticky. Je mi úplně jedno, kam to bude. V děcáku jsme jezdili jen na jednodenní výlety v okolí Londýna, takže jsem toho zatím moc neviděla. A... taky nemám moc představu o ideální dovolené pro vás. Takže se nechám překvapit. Jen mi pak pošlete sovu, co si mám sbalit." Doufám, že to bude něco, co se v mém šatníku nachází.
Ten moment, kdy na mou ruku položí Theron tu svou, se cítím neuvěřitelně šťastná. Naplňuje mě radost a nutí mě to k širokému, spokojenému úsměvu. Souhlasně kývnu. "Ano, bude to určitě dobré." Nejspíše v tom nevidím tolik nástrah, kolik Theron a to ano je určené spíše jemu. Vypadá, že to potřeboval slyšet - ujištění, že to zmáknem.
"Chtěla bych se tomu věnovat profesionálně. Ale konkurence je dost veliká a bude těžký se vůbec udržet v nebelvírském týmu, natož pak v nějakém profesionálním." Pochybnosti, pochybnosti, pochybnosti - ty mě provázejí celý život, bohužel. S tím se ale sebevědomému Theronovi moc svěřovat nechci, zatím.
Div že neomdlím nad nabídkou. Očička mi musí zářit jako dva lampióny. Jestli mě něco děcák naučil, tak je to pořekadlo 'kdo zaváhá, nežere'. Za jedno papírové přáníčko dostat nové koště? To jako fakt? Přijde mi to šílený. Bez protestu ale přikývnu. "To by bylo to nejúžasnější, co bych v životě dostala. Mít vlastní koště, páni. Do teď pořád lítám jen na školním eráru, který sotva drží pohromadě. pokud by tedy nevadilo..." Rychle do sebe kopnu zbytek limči a začnu se oblékat. "Já jsem připravená, můžeme vyrazit."

>>> (nákup s Theronem, bez postu)

Mimo herně:
Angie si pořídila nový Zameták šest - pokud by to bylo moc, hoď mi prosím PM a já ještě upravím

_________________

<<<

Vidět Jordan McLarkenovou u Děravého kotle nebylo moc obvyklé, protože to podle ní byl podnik pod její úroveň. Kafe nedělali dobrý, jídlo většinu času vypadalo, že vám z talíře vstane a odejde si žít svým vlastním životem někam pryč.. Nabízela se proto otázka proč sem dneska přišla. Bylo to sice už pár dní, co si tady dala další schůzku s Minnie, ale moc dobře si všimla letáčků přilepených po zdech jenž zvaly na poslechnutí si přímého přenosu famfrpálového zápasu. Jordan sice nebyla zas takovým fanouškem famfrpálu, ale hrála Austrálie a tak nějak cítila povinnost si tam jít kecnou a vyposlechnout si to. Aspoň to pak mohla vmést Drianovi do tváře, tak nějak tušila, že ten seděl přímo na stadionu. Což vlastně mohla s úplným klidem i ona sama, kdyby jí nedělalo problémy se do Austrálie dostat, byla prostě a jednoduše moc líná, no.
Tak či tak, byl to důvod proč se v dnešní den do Kotle JD dostavila. I hned si pro sebe zabrala stůl co nejblíže rádiu ač rozhodně nebyla jedna z těch, kdo by se na něj nějak potřeboval lepit. Protože byla nadopovaná několika hrnky kávy, byla celkem veselá a dokonce dokázala snést i těch pár děcek, které tady poletovaly. Aby neseděla nasucho, nechala si nalít kaktusovou šťávu, protože pít alkohol nemohla - večer zase musela nastoupit do práce, no.
Když se rádio rozezvučelo, JD se natočila trochu více k němu. Upila kaktusové šťávy a ušklíbla se, jméno Jesse Morgan jí totiž něco málo říkalo a možná že kdyby se více zamyslela, dokázala by ke jménu přiřadit i správnou tvář. Na tohle v tuhle chvíli byla celkem líná, takže se míst toho zase napila a zaposlouchala se do jeho úvodní řeči.

_________________

<<

Nedalo by se říci, že by Děravý kotel byl Archibaldovou srdeční záležitostí, ale občas sem zašel, protože se tu dali potkat zajímaví lidé a dopoledne tu býval daleko větší klid, než třeba u Duhy. Na čtení novin ideální prostředí.
Teď sem ovšem mířil z jiného důvodu - doslechl se, že zde bude možnost poslouchat v rádiu famfrpálový zápas mezi Austrálií a Německem. A protože Archie byl napůl Australan, nemohl si něco takového nechat ujít. Ne že by byl nějaký zapálený fanoušek famfrpálu, ale tohle znělo jako fajn odpočinkové odpoledne a bylo to rozhodně méně náročné, než cestovat za famfrpálem až k protinožcům, což by Archie možná jindy podnikl, ale tentokrát se mu to zkrátka nehodilo.
Do kotle svým vzezřením prostě nezapadal - přišel v krémových nažehlených kalhotách, bledě modré košili a šedým svetrem přehozeným přes ramena. Jediné, podle čeho bylo poznat, že sem přišel fandit, byly dva proužky na obou jeho tvářích, zelený a žlutý, který odkazovaly na jeho náklonnost k Austrálii.*
Než se usadil ke stolům poblíž rádia, došel si Archie pro pivo, a pak zamířil k fanouškům, aby si našel nějaké místečko. „Jordan!“ usmál se upřímně, když si všiml mladé lékouzelnice, a hned poté ukázal na volnou židli vedle ní. „Smím?“ zeptal se zdvořile, a jestliže proti tomu nic neměla, přisedl si. „Už to začalo? Přišla jsi taky fandit, nebo ses tady objevila čirou náhodou?“ vyptával se zvědavě a s upřímným zájmem, ale pak svou pozornost na chvíli obrátil k rádiu, aby zjistil, o čem komentátor právě mluví.

*podle všeho by Austrálie fakt měla mít zelenožlutý dresy.

_________________

Jordan si všimla každého nově příchozího, protože byla přeci žena a stíhala vnímat spoustu věcí najednou. Takže i to, že nově příchozí s pomalovanými tvářemi, byl pro ní vlastně někdo známí. Potěšeně se usmála, když přišel i se svým pivem k ní a přikývla. "Ráda tě vidím, Archie," mrkla na něho a rukou ukázala na volnou židli. "Samozřejmě, nikomu to místo nedržím, jen se posaď." Byla celkem ráda, že se k ní posadil zrovna on, protože vidina, že by tu židli obsadilo třeba nějaké děcko, byla příšerná. Většina lidí se jejímu stolu snažila vyhýbat, což určitě nebylo kvůli tomu, že po nich házela vražedné pohledy ve chvílích, kdy se přiblížili blíž. Jordan sice společnost měla ráda, ale musela si jí vybrat a schválit, ne každý se pro slečnu McLarkenovou hodil, no.
"Ano, začalo. A přišla jsem fandit - mám v Austrálii známého, který má famfrpál děsně v oblibě, sám hraje za Royal Cangaroos jako střelec." Sdělila jednoduše s menším úsměvem, upila kaktusové šťávy a sklenku pak položila na stůl. "Jak tak koukám, jsi tu taky kvůli fandění, že?" povytáhla tázavě obočí, i když na tuhle otázku zrovna dvakrát odpověď nepotřebovala - jeho tváře to dostatečně prozrazovali a prozrazovali i to, jakému týmu fandí. Proč zrovna Austrálii, to Jordan nevěděla a ta otázka jí celkem pálila na jazyku.
"Stejně si však myslím, že vyhraje Německo - slyšela jsem, že jsou letos ve skvělé formě." Sdělila s úšklebkem načež se zaposlouchala do hlasu Jesseho Morgana. Byla tuze zvědavá, jak si povedou oba týmy a i když dávalo větší smysl, že by měla fandit právě Austrálii, v tuhle chvíli více sympatizovala s Německem, za což mohl fakt, že tady moc fandů nemělo. A JD taky napadlo, že by se třeba mohli o něco vsadit, takže se široce zazubila než se znovu natáhla pro svou sklenku s kaktusovou šťávou a vážně litovala, že musí večer na směnu.

_________________

„Já tebe též,“ odvětil Archie s upřímným úsměvem ve tváři a v tu chvíli připomínal zářící sluníčko. On takové zářící sluníčko, vyluzující pozitivní energii, většinou byl, pokud se zrovna zamyšleně nemračil na nějakou ze studií, s nimiž si lámal hlavu. „Nedivil bych se, kdyby to místo bylo obsazené,“ zamrkal na lékouzelnici s lišáckým úsměvem ve tváři, čímž chtěl asi poukázat na její půvab a sympatickou povahu.
„Vážně?“ prohodil a zatvářil se zvědavě, když mu Jordan prozradila, že má v Austrálii známého, který navíc hraje za jeden z australských týmů. „A jak se ten známý jmenuje, jestli se smím ptát? Třeba ho znám. Myslím jako z famfrpálového pole, ne osobně,“ uculil se. Archiemu australské týmy totiž vůbec nebyly tak vzdálené, jak si někdo mohl myslet - vždyť u protinožců dlouhá léta studoval a už jako děcko fandil Klokanům. I teď, když už v Austrálii nežil, si udržoval přehled o tom, kdo v týmu hraje, a jak si Klokani vedou.
Protože skutečně přišel fandit a bylo to na něm vidět, ani ho nenapadlo to zapírat. „Jasně!“ přiznal zvesela. „Australský nároďák by si zasloužil výhru, i když je fakt, že Německo taky,“ pronesl zamyšleně. „Moje máma byla z Austrálie, víš, proto fandím protinožcům. A já v Austrálii studoval, mám k té zemi docela blízko,“ uculil se, když mu před očima problesklo hned několik moc hezkých vzpomínek na zemi plnou klokanů. Na matku si skoro nepamatoval a žádné ucelené vzpomínky v paměti nenacházel, ale na Austrálii jich měl mnoho. „Pche, Německo je možná ve skvělé formě, ale to Austrálie taky! Já těm našim klukům ušatým vážně věřím a přeju jim to,“ pokýval důležitě hlavou a napil se piva. Pak se na chvilku zaposlouchal do rádia, jestli už se na hřišti něco děje, nebo ne. Vypadalo to, že zatím ne.

_________________

Jordan se pobaveně uchechtla a pokrčila rameny. Kdyby její přátelé neodmítli přijít si zápas také vyposlechnout, nejspíše by to místo bylo skutečně obsazené, ale i tak by ho dost možná pro Archie uvolnila. Pokud by se tedy tady nenacházela s někým z čistokrevných, protože kdyby tady byla třeba s Minnie, nejspíše by celého Archibalda úplně ignorovala.
"Opravdu tomu tak je," kývla hlavou na znamení, že si z něho srandu opravdu nedělá a známého v jednom z australských týmů skutečně má. "Adrian Richards, je tam asi tak rok, možná už to budou dva," nakrčila nosík, jak se snažila vzpomenout si, jak dlouho už Drian hraje profesionální famfrpál, ale marně. Nakonec to nechala být, protože pochybovala o tom, že by na to přišla a rozhodla se při první příležitosti na to Adriana zeptat.
JD pokývala hlavou, jakože by si Austrálie skutečně vyhrát zasloužila, i když to Německo taky. Jí bylo celkem jedno, jak si který z týmů povede, protože rozhodně nebyla žádný zapálený fanoušek, ale když už tady byla, fandit se rozhodla. "Tak to potom jo. Musí tam být pěkně, co? V Austrálii jsem byla jen párkrát a to jsem tam jela hlavně fandit Adrianovi, když hrál." Přiznala s menším úsměvem.
"To si normálně říká o sázku." Zašklebila se pobaveně na svého společníka. Ne že by nevěřila tomu, že by Austrálie mohla vyhrát, ale v tuhle chvíli se jí prostě a jednoduše zamlouvalo Německo. O peníze se však sázet nechtěla - těch měli oba dost a další nepotřebovali. Nějaký návrh, o co by se asi tak mohli vsadit, zatím nezmiňovala sic jí už pár věcí napadlo. Nebyla si však jistá, jestli na sázku Archie přistoupí, takže ho zatím jen propichovala zkoumavým pohledem a zubila se od ucha k uchu, zatímco čekala co z něj vyleze. A taky, jestli už se konečně začne něco dít na hřišti.

_________________

Archibald zamyšleně nakrčil čelo, načež pomaličku přikývl. „To jméno mi něco říkám, ale zaboha si teď nevybavím jeho tvář, ani pozici, na které hraje,“ přiznal. Ačkoliv si udržoval přehled a v Austrálii žil značnou část svého krátkého života, neznal všechny famfrpálové hráče. Navíc tenhle Richards nebyl v týmu dlouho.
Archie byl celkem vděčný, že si JD nevšimla toho minulého času, který použil, když zmínil matku, nebo to zkrátka taktně přešla. Nerad mluvil o svých rodičích, protože smrt otce ho ještě stále hodně bolela a ještě stále se s ní úplně nevyrovnal - nebylo to zase tak dávno, co zemřel. A Archie byl mladý, v mnohých směrech ještě dost nezkušený, a najednou neměl, na koho by se obrátil. Byl to zvláštní pocit, nepříjemný pocit. „Je tam pěkně - jak ve městech, tak v přírodě. Jenom si tam člověk musí dávat pozor, aby nenatrefil na nějakou jedovatou obludu, kterých je tam fakt hodně,“ ušklíbl se pobaveně. „Byl jsem i na Novém Zélandu, tam se mi líbilo snad ještě více,“ přiznal, protože zelený Zéland měl zkrátka svoje kouzlo.
Když Jordan zmínila sázku, Archie se pobaveně zazubil a zablesklo se mu v očích. Ne že by si v sázkách liboval, většinou to bylo spíš naopak, ale teď nehodlal jen tak vycouvat. Navíc opravdu věřil, že Austrálie dosáhne na vítězství a Německu, jakkoliv je v dobré formě, nakope zadek. „A o co se chceš vsadit?“ prohodil zvědavě. „A přemýšlej rychle, protože Murrayová za chvilku chytí zlatonku,“ zamrkal na JD provokativně, přičemž jedním uchem poslouchal představování hráčů.

_________________