Tamsin šokovaně vykulila oči a pusa se jí trošku pootevřela, když Arsen vyrukoval s tím, že se mu v chytání moc nedařilo. „Jak to vůbec můžeš říct? Vždyť jsme se dostali do finále! Tvojí zásluhou! A to, že posledně ta zlatonka prostě zdrhla, přece není tvoje chyba. A vůbec, přestaň se takhle podceňovat, nelíbí se mi to.“ Což ho určitě strašně zajímá, že se ti to nelíbí, jojo… - Už mi dej pokoj, do háje, ucedila v duchu se zaťatými zuby, načež se duchem vrátila zase zpátky do irské hospody. Vzápětí se jí po obličeji rozlil spokojený úsměv, protože se Arsen tentokrát vyjádřil konečně trošku sebevědoměji než předtím. „No vidíš, to už je lepší. I když… no, proč to zní trošku jako ďábelský plán?“ broukla s tázavě povytaženým obočím, především proto, že si všimla toho – byť hraného – drsňáckého výrazu ve tváři, a neubránila se potutelnému úculu.
A zatímco se Arsen smál její docela povedené lži o statické elektřině, Tamsinka sama se snažila pokud možno uklidnit a nahodit mozek znovu do normálního provozu. Marně. Arsen sám to totiž více než úspěšně sabotoval tím, že se znovu dotkl konečků jejích prstů. Tentokrát plavovláskou skutečně projela elektřina, ale o statickou rozhodně nešlo. Byla to spíš taková, která rozbušila její srdíčko tak, že si skoro prorazilo cestu skrz její hrudník, a která úspěšně měnila její nohy v želé. Proto taky mohla děkovat Merlinovi, že seděla na barové židli, jinak by se tu totiž nejspíš s elegancí pytle brambor poroučela k zemi. Bylo dost možné, že na chvíli ztratila vědomí s otevřenýma očima, protože když Arsen znovu promluvil, zmateně zamrkala a musela si rychle v duchu přehrát, na co se ptal. „Co-… jo aha, hmm… ne, teď už ne… Myslím,“ vyblekotala bleskově, za což si v další vteřině měla chuť nafackovat. Moc inteligentně to totiž neznělo. Vlastně vůbec. Rozhodně jí to ale nezbránilo v tom, aby sama nepřisunula ruku ještě o kousíček blíž k té jeho a konečky prstů mu ten dotyk neoplatila. Mít víc sebevědomí a nebát se, že za každý prudší pohyb dostane nafackováno, asi by si s ním i propletla prsty, ale takhle pro jistotu zůstala jen u toho ostýchavého otlapkávání… Bylo vidět, že příčetnější část jejího vědomí je momentálně úplně v háji, nebo je aspoň úspěšně zatlačená do pozadí, kde o ní nikdo nevěděl.

_________________

| +

Podívejte, Arsen by kecal, kdyby tvrdil, že se povzbuzování v podání Tamsin neposlouchalo hezky. Poslouchalo se jako rajská hudba, i když marně vymýšlel, co by tak řekl nazpátek, aby jí to oplatil - možná kdyby jen tak tušil, na jakém poli o sobě Tamsin váhá nebo pochybuje, ale to už jsme v trochu idealizovaném světě, kde Arsen není poměrně nevnímavý pitomec. Sebevědomý Arsen, který by si dokázal omotat každého kolem prstu, to byla leda záležitost jiného univerza. Takhle prostě jen doufal, že není moc vidět, jak mu červenají uši.
Byla prostě roztomilá, když mu naoko div nevyčinila, a za chvilku zase vypadala, že se mu podařilo vyvést ji maličko z míry. Ne že by na tom sám nebyl stejně, pravděpodobně k tomu sebral všechnu troufalost, kterou v sobě měl, i když jak se ukázalo zanedlouho, asi jí v sobě měl ještě o maličko víc, než čekal.
"Tak to nebude vadit, když udělám... tohle?"
Ne, tamto ne, už jsem říkala, že nejsme v červené knihovně.
Když přisunula ruku trošku blíž, z náhlého popudu přešel z letmého pohlazení její jemné kůže na zápěstí do odvážnějšího uvěznění útlé packy pod svou poněkud medvědí.
Чёрт возьми́, sakra, do háje... Nemám studený ruce? Zpocený? Zdeptaně se mu hlavou proháněly katastrofické možnosti. Každopádně si uvědomoval jednu věc. Jednu teď začneš o famfrpálu, jseš největší pako pod sluncem. Mysli, mysli, o čem se tak dá mluvit, řekni něco hezkýho... Přežil jsi Sibiř, pokousal tě vlkodlak, to nemůže bejt tak těžký!
"Doufám, že tu ruku budeš mít brzo v pohodě," vypravil ze sebe poněkud přiškrceně a v záchvatu vědomí, jak ubohý byl tohle pokus, nepromyšleně dodal: "Nechceš... nechceš se mnou ject v září vlakem? Jako v kupé?" Bravo. Ironický potlesk. Promiň, ale koho jsi asi před hodinou - v srpnu - pozval na vánoční ples? Špatně slyším! Jo, do září by aspoň mohl i vymyslet nějaké normální konverzační téma - jen aby vydrželo na těch několik hodin. Arsen nad sebou v duchu zaúpěl. Proč se s Tamsin jako s čestnou výjimkou mezi holkami dokázal podobně jako s Gwen vždycky normálně bavit a teď to nefungovalo?!
Není to náhodou tím, že ke Gwen jsi byl upřímný, i když jsi to původně ani moc neplánoval?
"Asi bych ti měl něco říct," nakousl váhavě ošemetné téma. Od té chvíle, co to Cass s Gwen vzali v pohodě, byl dost na vážkách, jestli moc nepřeháněl s tím tajnůstkařením. Nebyl si jistý, jestli je sobecké to neříct, nebo naopak říct to a čekat... ani nevěděl co, politování, pozornost? To asi ne. Jen to bylo férové - když to bude vědět, mohla by odmítnout, nevystavovat se... zbytečně nebezpečí. A tak. Hmm. To riziko, že se poplaší a bude na něj zahlížet skrz prsty, se mu nechtělo podstupovat ani trochu.
Arsen se nedůvěřivě rozhlédl po irské knajpě, ale naštěstí seděla opodál jen skupinka štamgastů zabraná do popíjení piva a brblavého hovoru o politicích.

_________________

Jestli před chvílí Tamsin dělalo problém mluvit, tak teď už nebyla schopná mluvit vůbec. Asi to však bylo jenom dobře, protože i Tam samotná si byla jistá, že by z ní lezly jen opravdu ty největší perličky, za které by se později děsně styděla. Takhle jenom seděla a nenápadně, zasněně se culila.
Jakmile Arsen ale znovu promluvil, zase sebou nepatrně škubla a maličko zmateně zamrkala. „Ehm… no, mně ne. Teda… no.“ Což samozřejmě znělo strašně inteligentně, jak jinak. Tamsin nad sebou v duchu zaúpěla a pomyslně se chytila za hlavu. A odteď už mlčím, fakt… Proč se nemůžu aspoň JEDNOU v jeho přítomnosti chovat jako normálně?! To toho vážně chci tolik? – Jak vidíš, tak od sebe asi jo…
Jakmile poté položil svou ruku na tu její, už jen z prevence se kousla do jazyka, aby náhodou nic neřekla, nebo se aspoň hloupě nezachichotala. Právě tím chichotáním by totiž zhatila asi úplně všechno, a to si v duchu vysloveně zakázala. Místo toho sebrala každou špetku odvahy, kterou v sobě našla, s očima sklopenýma k jejich rukám položila obvázanou packu na tu jeho a palcem mu zlehka přejela po hřbetu dlaně. Vzápětí mu opatrně pohlédla do očí a plaše se pousmála.
Přes rty jí přelétl další potěšený úsměv, když pronesl tu poznámku o její zraněné ruce. „Nemusíš si dělat starosti. Vlastně to už ani moc nebolí, takže… no, dobrý. Ale díky,“ broukla a vzápětí znovu překvapeně zamrkala, když Arsen vytasil s nabídkou společné jízdy vlakem. „Já?“ Ne, vole, ta barová židle, na které sedíš. Proč by chtěl jet s tebou, když může jet s židlí?! „Ehm, totiž… moc ráda, fakt,“ opravila se spěšně. Snad ani netřeba dodávat, že se opět začala maličko přihlouple usmívat. Hmm, tak to bude hodně velká sranda… pro Arsena a případné další spolusedící. – Počkej, jak jako další spolusedící? – Snad si nemyslíš, že spolu pojedete sami! Vždyť bys umřela! Se na sebe podívej, vždyť už teď máš k infarktu nakročeno správnou nohou.
A to ještě ta příčetnější část vědomí netušila, co mělo následovat.
„Ano?“ vyzvala ho s tázavě povytaženým obočím, když najednou váhavě začal znovu mluvit. Tamsin se fakt snažila si moc nepředstavovat, co všechno by mělo v další chvilce zaznít z jeho úst. A samozřejmě, že jí v hlavě vůbec nevytanula věta, kterou by mohl momentálně vyslovit fakt jen hrdina z dívčího románu… Bezděky se naklonila ještě o kousíček blíž k němu, aby Arsen nemusel mluvit tak nahlas. Z toho předchozího nedůvěřivého rozhlížení kolem si totiž vyvodila, že Arsen chce, aby obsah jeho sdělení slyšela čistě a výhradně jen ona. A samozřejmě, že ji to vůbec nepodpořilo v myšlence, že chce fakt říct tamto, vůbec ne…

_________________

| +

Arsenovi se žaludek tak trochu houpal na vodě, ale zároveň mu bylo dobře, jako by se mu do žil od Tamsininých rukou rozlévalo hřejivé mravenčení. Samozřejmě si zatím sám nebyl jistý, jestli v onom pozvaném kupé pocestuje i někdo další, kdo by mohl zachraňovat příliš dlouhé chvíle ticho, nebo jestli naopak zatluče dveře a radši i okno prkny, aby naopak nikdo nerušil.
Pokusil se přemluvit žaludek, že teď mu u Merlinových vousů nemá být špatně, a mělce se nadechl, k odpovědi.
"Já..." Dořekni to hned, protože jestli budeš váhat, už to ze sebe nevymáčkneš. "Víš, no..." Zbabělče. Znovu se nadechl a doufal, že místo odpovědi ho naprosto nezradí nervy a nehodí nedejbože třeba šavli. To asi nebyl zrovna efekt, který by přítomnost Tam-Tam měla vyvolávat, jenže v některých případech zkrátka ani kapitán famfrpálového týmu rozhodně neměl nervy z oceli. Na poslední chvíli zaváhal, že by to zamluvil něčím úplně neadekvátním ("budeš ještě ten koláč?"), ale pomyslně si vrazil facku a sebral se. "Asi bych ti měl říct, že jsem tak trochu... od minulého školního roku... no, rozuměj, já to nechtěl, semlelo se to dost rychle... vlkodlak?" Sdělení napjatě zakončil téměř maličkým otazníčkem, jak byl napjatý, a nasadil neoddiskutovatelně výstižný výraz nakopnutého štěněte. V duchu se modlil, aby nezareagovala jako Riley, i když by na to měla plné právo. "Nemusí to nikdo další moc vědět," dodal přiškrceně a nahrbeně očekával radši rovnou to nejhorší.

_________________

Tamsin se celá tahle situace trošku přestávala líbit. Čím déle totiž čekala, tím méně to vypadalo na vyznání velkých citů. Spíš se začínala bát, že Arsen přijde s nějakou katastrofickou zprávou, jako například, že se budou stěhovat někam do pryč a ona ho už v životě neuvidí. To, s čím měl ovšem za chvíli vytasit, ji rozhodně nenapadlo…
„No?“ pobídla ho opět jemně, protože to vážně vypadalo, že z něj momentálně vůbec nic nevypáčí. A možná by to bylo ve finále i lepší.
Asi bych ti měl říct, že jsem tak trochu… bla, bla, bla, bla… vlkodlak, rezonovalo jí hlavou. V prvním momentě Tamsin vůbec nedocházel přesný význam toho sdělení, což byl mimoto ten důvod, proč tam zpočátku seděla s mírným úsměvem stále pohrávajícím na rtech. Až o několik sekund později najel vlak jejích myšlenek na správnou kolej a ona začínala chápat… Bum. Neomdlela, to se jenom přetrhl provázek, který jí pojil s tou duchaplnou částí její osobnosti. Teď už to všechno bylo jenom na ní, aby to vstřebala a nějak s tím naložila. A vzhledem k tomu, že Tamsin byla hlavně a především obyčejná, nejistá a momentálně i dost vystrašená čtrnáctiletá holka, nikdo od ní nemohl čekat moc dospěláckou reakci.
Původní, lehce usměvavý výraz zničehonic vystřídal ten šokovaný a patřičně zděšený. Bezděky rychle stáhla ruce zase zpátky k sobě (a dokonce i zdárně ignorovala náhlou bolest v zápěstí), přičemž v duchu statečně bojovala s nutkáním sklouznout z barové židle a utéct někam daleko odsud. Chviličku to sice vážně vypadalo, že se zvedne a zdrhne, ale nakonec se její vůle ukázala být silnější, než čekala.
„Ale to přece… to je hloupost… jak se to… a proč se to… a kde se to…?“ vypravila ze sebe po notné chvíli trhaně, chudák neschopná ani normálně dokončit větu, a kupodivu se mu tázavě zahleděla přímo do očí.

| +

Mimo herně:
Ehm... hysterka mode activated.

_________________

| +

Jestli byla před chvilkou řeč o houpání na vodě, tak teď by přišlo na řadu něco o kostce ledu, a to především v okamžiku, kdy viděl, jak Tamsin zamrzá úsměv na rtech. Když stáhla ruce k sobě (rozhodně jí v tom nebránil), už se dal dokonce mluvit o pomyslném pádu do bezedné hlubiny. Arsenovi snad i doslova ztěžklo srdce, které mělo najednou co dělat, aby upumpovalo všechnu tu krev, a tentokrát to vůbec nebylo to docela příjemné bušení srdce - tohle byla fyziologická reakce, po které měl Arsen úplně studené ruce a ještě pobledlejší obličej.
Tohle nebylo dobré znamení. Skelnýma očima se snažil do těch omluvně Tamsininých vpíjet a vštípit jí všechny ty podrobnosti, na které dost možná nezbýval čas. Nebyla to moje volba. No tak, jsem pořád jako dřív... skoro.
Když se na něj ale zadívala zpříma, kupodivu nevydržel a uhnul pohledem. "Budu chápat, když si ten... ten vlak rozmyslíš," zamumlal a aby ji nenechal bez odpovědí, spustil, i když měl pocit, že to jsou spíš řečnické otázky položené bez toho, že by to vážně chtěla slyšet... "V Zakázaném lese, když nás Snailer vzal posbírat pár bylinek do lektvarů. Nikdo ho tam nečekal, nevěděl jsem, co mám dělat... Kdyby ho Snailer nezahnal... Budeš mě teď nesnášet?" zachraplal a zvedl oči. Teď se mu pod nimi ještě výrazněji rýsovaly nevyspalé kruhy a Arsen zatínal pěsti, až mu zbělely klouby. "Kdyby jo, já... ocenil bych, kdybys to nikomu neříkala," zopakoval naléhavě. "Nevyhodili mě, ale kdyby se to doneslo ke špatným uším..." Odmlčel se a zničeně zavrtěl hlavou. Neměl dokonce ani právo tohle po ní chtít. Pokud Stig Snailer přes léto nesehnal něco opravdu užitečného, dokonce ani vedení školy by přece nemělo něco takového zamlčovat.

_________________

Bylo to v háji. Tedy, ona byla v háji. Moc dobře věděla, že se momentálně chová naprosto příšerně retardovaně, ale… no, pořád tu byla možnost jednoduše vstát, začít vřískat na celou irskou krčmu a vyvolat paniku. Hmm… Ne. Možná si častokrát seděla na vedení, ale tohle bylo moc idiotské i na ni. Snad ani netřeba dodávat, že se Arsenovy snahy vtisknout jí do hlavy jakékoliv podrobnosti ohledně celé záležitosti, setkaly s holým neúspěchem.
Reakci na první větu se vyhnula odvrácením tváře někam stranou, protože tímhle si v současné době taky moc jistá nebyla. Vlastně se spíš nabízela otázka, čím si momentálně jistá byla. Jakmile ale spustil o tom, jak se to celé semlelo, přemluvila se a vrátila se pohledem zpátky k němu. Už teď se marně snažila vymyslet, co všechno mu na to řekne. To by ale nesměl položit tu poslední otázku, která Tamsin donutila vykulit oči a divoce zavrtět hlavou. „Cože? Nesnášet? To ne, já jen…“ Odmlčela se, ztrápeně si povzdechla a bezradně pokrčila rameny. „Já nevím! Nevím, co ti na to mám říct a co mám dělat, prostě… prostě mě to strašně moc mrzí a já… u Merlina, pocem.“ S tímhle si maličko poposedla z židle a bez okolků mu z náhlého výkyvu emocí omotala paže kolem krku, aby ho objala. Oči se jí u toho leskly slzami, o jejichž existenci nevěděla ani ona sama a které tam asi ani neměly co dělat. Asi hormony. Zase. „A nechám si to pro sebe, slibuju,“ dodala potichu ještě předtím, než se od něj odtáhla, a pozvedla koutky úst v chabém úsměvu.
Až po téhle hysterické scéně, kdy už bylo to nejhorší asi za ní (pokud teda nechtěl vytasit ještě s něčím dalším, co už by ji ale asi fakt položilo na lopatky), se rozhodla přehrát si v hlavě i podrobnosti, které se vázaly k lesu. „Ehm, takže ono vás v tom lese bylo víc? A Snailer je v tom případě asi taky… to, ne?“ Ta druhá, víceméně řečnická, otázka musela samozřejmě vyznít strašně inteligentně a mile, ale s tím se musel Arsen hold počítat.

_________________

| +

| +

Mimo herně:
Já z toho mám úplně zkratovanej mozek, shitshitshit :3

Arsen zkroušeně hleděl střídavě na Tamsin a někam na stůl, kde byly hrozně moc zajímavé suky, a maličko to v něm poskočilo, když ho okamžitě nezavrhla. Hned tak moc se zas neradoval - Tamsin to taky mohla říkat jen proto, že odpověď "jo" by asi jen tak někdo nezvolil, i kdyby si to myslel. I tak ale nadějně přestal zkoumat stůl, jenže nic ho nemohlo připravit na to, co přišlo pak.
Jeho plíce překvapeně zapištěly, když ho zmáčkla, a Arsen na pár chvil kvalitně zkoprněl. Teprve po chviličce se odvážil se pohnout a nejdřív váhavě, pak už pevněji Tamsin objal nazpátek. Než si stačil ještě jednou provonět ke světlým vlasům, které ho v ten okamžik lechtaly v obličeji, Tam-Tam už zase seděla rovně. Nebo tedy... rovněji. Ohromeně zamrkal, když si všiml, že se jí lesknou oči, a hezčí úsměv ještě nikdy neviděl.
Aniž si to předtím uvědomil, nachytal se, že ji drží za ruce, jako by chtěl, aby ještě nechodila. Rozpačitě uvolnil prsty, aby se kdyžtak mohla vyprostit, ale jestli to neudělala dost rychle, už jí nejspíš zase žmoulal packy a vpravdě odpovídal spíš jim. Docházelo mu, že všechny prosí, aby se o tom nikde nešířili, a sám to tak trochu porušoval, ale přesto zamumlal v kostce celý příběh.
"No, já, Riley Butlerová a Snailer. Riley nic není, Snailer je... no, taky na tom nebyl dobře. Přemýšlel jsem, že mu o prázdninách napíšu, ale... no, jestli bude v září ve škole, musím s ním co nejdřív mluvit. Musí s tím jít něco provést, omezit ty... projevy," zatápal po správném výrazu a odhodlaně se Tam-Tam podíval zpříma do očí. "Když to vyjde a něco najdeme, mohl bych s tím žít úplně normálně, skoro jako by se ni nestalo," dodal přesvědčeně a najednou to vypadalo, že s něčím bojuje. Naklonil hlavu mírně ke straně a poťouchle kvákl: "Mohl bych dostat ještě jeden?"

_________________

| +

Mimo herně:
A já nemám místo mozku hromadu želé, vůbec ne...

V prvním okamžiku, kdy Arsen strnul na místě, v Tamsin samotné trošku hrklo. Nepřeháněla to teď trošku? Neměla prostě jen říct, že ho nebude nenávidět, a… povzbudivě ho poplácat třeba po rameni? No? Tyhle pochybnosti ale vyhnala z hlavy (nebo se jí odtamtud spíš samy od sebe vykouřily) ve chvíli, kdy ji v objetí stiskl nazpátek. Aniž by si pořádně uvědomovala, co dělá, zabořila mu hlavu do ramene a stiskla ho ještě o něco pevněji... Což bylo docela zvláštní, když ještě před chvílí vymýšlela, jak co nejefektivněji a nejrychleji utéct odsud.
Jakmile se odtáhla, maličko překvapeně zamrkala, když jí došlo, že ji Arsen drží za ruce. Pár sekund hleděla na jejich packy s nedůvěrou vepsanou ve tváři, než si konečně něco uvědomila. Vlkodlak nevlkodlak… hele, pořád je to ten Arsen, který se ti líbí… - Nelíbí! – Ne, vůbec ne. A proto se na něj vždycky tak hloupě culíš, viď? A proto chceš, aby ti vyznal neexistující hluboké city, co? Buď tak laskavá a nelži aspoň sama sobě.
Asi by upadla do hlubokého zamyšlení a v duchu filozofovala o naprostých hloupostech, týkajících se jejích citů k Arsenovi, kdyby jí nedošlo ještě něco: U Merlina… on mě drží za ruce! S tím se podezřívavý výraz zničehonic změnil v trošku rozpačitý a bezděky jí znachověly tváře. Nakonec se ale lehce pousmála a váhavě si s ním propletla prsty, aby je mohla opatrně stisknout.
Chápavě přikývla, když se Arsen rozpovídal, a maličko nepokojně nakrčila obočí při zmínce Riley Butlerové, i když k tomu vlastně neměla žádný důvod. „Něco se najde, určitě. Já… mohla bych ti nějak pomoct?“ plácla a statečně mu oplatila přímý pohled do očí, ve kterých se na pár chvil ztratila. Takhle setrvala až do chvíle, kdy naklonil hlavu ke straně a znovu promluvil. Tamsin opět zmateně zamrkala a ke své vlastní smůle trošku zpanikařila, protože, chudák, nepochopila jeho otázku. „Ehm, ještě jeden co?“ zeptala se, aniž by vůbec brala v potaz možnost, že se ptal někoho jiného.

_________________

| +

Arsenovi se na špičce jazyka převalovaly nerozhodně dvě odpovědi, a to "ono s tím moc pomoct nejde" a "stačí, když se na mě budeš dívat takhle", ovšem když se Tamsin zatvářila zmateně na jeho předchozí prosbu, obě dvě možnosti přejelo jako parní válec hluboké nadechnutí. Arsen se místo odpovědi naklonil dopředu, Tamsin si stáhl k sobě a vymanévroval něco, čemu se s trochou představivosti dalo říkat pusa, i když to mělo jepičí život a Arsen se u toho tvářil téměř tak provinile, jako by na někoho právě seslal Petrificus totalus.
Ani netušil proč, ale rozpačitě se letmo rozhlédl po hospodě (snad jestli tu náhodou někde nesedí Patrick), a pak se na Tamsin napůl omluvně a napůl rošťácky usmál. "Myslel jsem asi objetí, promiň. To mi ujelo. Určitě za to může to vlkodlačí kousnutí," prohlásil obhajovačně a s výrazem hráče pokeru rozpřáhl ruce na opravný pokus.
Páni, gratulace, už jsi skoro stejný idiot jako Kouzelní krasavci!

_________________